Dagmar se s rodinou přestěhovala do staršího domu, který si nechali opravit. Dcera Hanka si vybrala největší pokoj. Něco s ním ale nebylo v pořádku. V noci Hanku budila malá holčička, která pořád křičela jedno jméno.
Koupili jsme dům na vesnici, který jsme museli zrekonstruovat, aby byl vůbec obyvatelný. Starší dcera Hanka (9) se těšila na to, že bude mít konečně vlastní pokoj.
Dcera se bála ve svém pokoji
Mladší bratříček Vojta (4) byl ještě takové šídlo a nenechal Hanku chvíli v klidu. Ta proto dostala možnost vybrat si v domě jeden z tří volných pokojů. Vzala si ten největší a my jí ho královsky zařídili. Byl to pokoj, za který by se nemusela stydět žádná princezna. My měli ložnici na konci chodby a Vojta byl hned vedle nás.
S manželem Viktorem (43) jsme se chvástali, jak dobře jsme to vymysleli a děti se konečně nebudou hádat. Jenže už po první noci měla Hanka zase nějaký problém. Ráno jsem ji našla spát v obýváku. ,,Co tady děláš? Proč nespíš u sebe v pokoji?“ ptala jsem se udiveně. Podívala se na mě velmi unavenýma očima a řekla: ,,Mami, já se v tom pokoji bojím. Něco se mi v noci stalo.“
,,Co se ti stalo? Ty si musíš pořád něco vymýšlet, viď?“ pokárala jsem ji. Ona mi to ale chtěla říct. ,,V noci ke mně přišla holčička, mohlo jí být tak šest let. Stála u postele a v ruce držela fotku. Na té byla ona sama. Stále dokola opakovala jméno Livie. Já chtěla spát, ale ona tam pořád stála," vyprávěla Hanka.
V noci mě vzbudil vřískot
"Utekla jsem do obýváku a lehla si na sedačku. Zničehonic přišla i ta holka a to jméno křičela nahlas. Já se tak bála, že jsem jen seděla. Ji to asi naštvalo, a tak začala shazovat věci z poliček. Byla jako šílená,“ dokončila Hanka svůj příběh a rozbrečela se. Já se rozhlédla po obýváku, ale žádný nepořádek jsem neviděla. ,,To byl asi jen zlý sen, který tě vyhnal sem. To přejde, neboj se,“ utěšovala jsem ji.
Když měla jít večer spát, prosila mě, abych ji nenutila jít do pokoje. Já byla ale přísná. ,,Je to tvůj pokoj. Přála sis ho? Přála. Tak si nevymýšlej a koukej v něm spát. Už jsi veliká holka,“ vykázala jsem ji. Sklopila hlavu a zavřela za sebou dveře. ,,Ty dětské výmysly, to je něco,“ pronesla jsem cestou do ložnice. Šla jsem spát v deset hodin. Kolem jedné mě ale vzbudil Hančin vřískot.
Běžela jsem k ní do pokoje, ale byl zamčený. Nemohla jsem se tam dostat. Křičela jsem přes dveře, aby mi okamžitě otevřela. Ona ale dál jen pištěla. Přiběhl Viktor a snažil se dveře vyrazit. Pak nastalo ticho. Cvaknul zámek dveří a my vběhli dovnitř. Hanka ležela na zemi celá ledová. Měla zapadlé oči. Byl to děsivý pohled.
Holčička se ji snažila udusit
Hystericky jsme se ji snažili probudit, protože se zdálo, že spí s otevřenýma očima. Zabalili jsme ji do deky a přenesli k nám. Málem jsem volala sanitku, Hanka ale najednou přišla k sobě. Velmi slabým hlasem zašeptala: ,,Už za mnou zase byla Livie. Snažila se mě udusit. Já už do toho pokoje nechci, nebo mě zničí.“ S Viktorem jsme se na sebe podívali a bylo jasné, že se něco děje.
Další noc jsem šla spát do pokoje já. Nevěřila jsem, že by se mi tam něco přihodilo, ale chtěla jsem Hance věřit. Livie tam skutečně je. Nevím, co po nás chce, ale je vážně nebezpečná. Pokoj jsme vyklidili a zamkli na sto západů. Je to jediný pokoj v domě, který obcházíme. Od té doby spí Hanka klidně.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.