Paní Laďka si poslední dobou všímala, jak se její manžel mění. Místa, která nesnášel, začal zničehonic navštěvovat. Často zapomínal. Cizí názory si bral za své. Došlo jí, že to nebude jen tak, a rozhodla se přijít věci na kloub. Co stálo za změnou chování jejího muže?
S manželem jsme nedávno oslavili třicet pět let manželství. Myslela jsem si, že to nejhorší už je za námi.
Manžel se začal měnit
Ondřej (67) byl vždycky rád, když měl kolem sebe společnost, ať už kamarádů v hospodě, nebo rodiny. Patřil mezi ty lidi, kteří rádi řeší život brouka. Pořád všechno rozebíral a vždycky si musel nutně prosadit svůj názor. Ten po dobu našeho manželství na zásadní věci nezměnil. Navštěvoval jen dva obchody, které měl rád. Ostatní vždy pomlouval pro jejich ceny a zboží. Když jste s někým tak dlouho jako já s Ondrou, zvyknete si. O to víc mě poslední dobou překvapuje jeho chování.
Každý čtvrtek chodí do hospody na pár piv. S ostatními probere aktuální denní, co nového je v politice apod. Když přišel v létě naposledy, začal mluvit jinak, než jsem zvyklá. Politika, kterého roky neměl rád, najednou opěvoval. „Co ta změna? Nikdy si ho neměl rád,“ zeptala jsem se překvapeně. „Změnil jsem názor. Tomáš říkal, že to není špatný člověk,“ řekl jakoby nic. Přitom právě s ním se vždycky hádal.
Začal zapomínat
Jenže už další čtvrtek to bylo zase jinak. Jiný kamarád mu zase řekl, že daný politik je zlý člověk. Tak si Ondra vzal zase jeho názor. Nechápala jsem to. A tak to postupně začalo být se vším. Roky tvrdil, jak nemá rád tavené sýry. Když jsem ho sama jedla, šklebil se, jak je to nechutné. Teď si ho dává každé ráno na rohlík.
Nedávno přišel z obchodu, ve kterém nebyl několik let, protože ho prostě neměl rád. Podle tašek jsem poznala, kde byl. „Co ti je? Chováš se divně. Vždyť tenhle krám nesnášíš,“ ptala jsem se. „To víš, změna je život,“ řekl. Za tři dny ke mně přišel a řekl: „Proč jsi byla v tom krámě? Přece víš, že ho nemám rád.“
Vytřeštila jsem na něj oči. „Promiň, miláčku, ale já v něm nebyla. To přece ty!“ Díval se na mě velmi nedůvěřivě. Nevěřil mi, že to byl on. Došlo mi to. Manžel začal zcela jistě zapomínat. Ještě chvíli jsem ho pozorovala, než jsem se rozhodla, že je nutné zajít k doktorovi. Nebylo lehké ho k tomu donutit.
Manžel trpí stařeckou demencí
Upřímně, bála jsem se toho, co mu najdou. Bohužel, moje očekávání se potvrdilo. Byla mu diagnostikována stařecká demence. Nikdo vám nikdy neřekne, jak rychle taková nemoc postupuje. U Ondry to bylo zničehonic. Jde to docela rychle. Od první chvíle, kdy začal být divný, se toho hodně změnilo.
Někdy se ráno probudí a ptá se mě, kdo jsem. Někdy to trvá celý den, než si vzpomene. Jindy to ví už od rána, ale večer mě vyhazuje z bytu. Má tu horší variantu, kdy k tomu začal být i trochu zlý. Při každém vyšetření je výsledek horší. Doktoři mi naznačuji, že by bylo na místě, aby šel do nějakého ústavu. Tvrdí, že to sama nezvládnu.
Nemám na to srdce. Svého manžela miluji. Dokud slouží hlava i tělo mně, nikdy ho pryč nedám. Přiznám se, že některé dny jsou těžké, ale přijdou i dny, kdy byste na něm nic nepoznali. Věřím, že moje láska je lepší lék než nemocnice. Co myslíte?
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.