Leona strávila Silvestra se svými kamarádkami, protože přítel měl službu. Během dámského dýchánku se dobře bavily a také dost pily, takže zásoby koupeného vína jim došly už v polovině večera. Jedna z kamarádek objevila u přítele v baru dvě láhve vína, které otevřely. Žádná z nich netušila, o jaké víno se jedná. Jak na to reagoval přítel?
Letošního Silvestra jsem si naplánovala strávit s kamarádkami, protože přítel měl zrovna službu v nemocnici. Dámský večer jsem dlouho neměla, tak jsem se těšila.
Dámský večer
Na jednu stranu mi bylo líto, že si s Pavlem o půlnoci nepřipijeme, ale holčičí dýchánek má taky něco do sebe. Chyběl mi totiž klasický babinec, který jsme s kamarádkami tvořily. Kvůli pandemii už se pravidelně nescházíme v naší oblíbené vinárně. Teď jsme měly možnost to dohnat.
Byly jsme domluvené, že dorazí, až Pavel v šest večer odejde do práce. On totiž kamarádku Mirku zrovna moc nemusí. Tvrdí, že má dost hloupé nápady na to, že je dospělá. Já jsem dostala za úkol obstarat dost vína, Mirka s Petrou měly přinést chlebíčky a brambůrky. V plánu nebylo nic konkrétního, protože my ženy se prostě umíme zabavit.
Mirka našla doma nějaká stará alba z doby základní a střední školy. Otevřely jsme si první láhev vína a pustily se do vzpomínek. Bylo velmi příjemné zavzpomínat, že jsme také někdy byly děti, co neměly starosti. Ani jsme si nevšimly, že jsme přitom vypily skoro tři láhve vína.
Tajemství vinného baru
Ani jedna z nás nepije tvrdý alkohol. Zbývala nám poslední láhev vína. Holky se trochu zlobily, protože zásobu alkoholu jsem měla na starosti já. Mě nenapadlo, že budeme mít takovou chuť a vypijeme všechny koupené láhve. Mirka se rozhodla, že prošmejdí byt, jestli nemáme někde něco ulitého.
Zašla dokonce i do Pavlovy pracovny, zdali tam něco nenajde. Vyháněla jsem ji ven, protože by se zlobil, kdyby zjistil, že jsem tam pustila zrovna Mirku. Když jsem pro ni šla, aby se mu tam nehrabala, akorát vytáhla z baru dvě láhve vína a pronesla: „Dívej, co tady ten tvůj Pája má. Víno!“
„To nevypadá jako obyčejné láhve vína, raději to tam vrať,“ požádala jsem Mirku. Ta ovšem odvětila, že jsem měla koupit víc vína, takže tohle prostě musí otevřít. Už jsem měla něco upito, proto jsem se s ní nehádala a otevřely jsme první láhev. Víno bylo naprosto vynikající.
Velmi drahé víno
Chutnalo jinak než víno za stovku, které jsme pily nejdřív. Nakonec jsme vypily obě láhve. Ve dvě ráno jsme už měly všechny celkem dost špičku, takže jsme si šly lehnout. Vzbudil mě až v sedm ráno křik Pavla. „To si snad děláte srandu? Vy jste vypily moje víno za dvacet tisíc?“ ječel na celý obývák. „Nekřič, bolí mě hlava,“ ozvala se ještě opilá Mirka. Pavel se na mě otočil a naštvaně řekl: „Víš, co je to za víno? To je Armand de Brignac Brut. To jsem dostal kdysi od svého táty!“ Naprosto zuřil.
Neměla jsem mu k tomu co říct. Napadlo mě jediné: „Bylo ale vážně skvostné.“ Mirka se začala smát, protože jí celá situace přišla vtipná. Holky se rychle sebraly a raději odjely. Zůstala jsem v tom sama. Je pravdou, že takhle naštvaného Pavla jsem snad ještě neviděla. Celý den chodil a přemýšlel, jak mě potrestá. Jediné, co ho napadlo, bylo, že mi zakázal jezdit jeho autem. To víno za to ale stálo. Bylo vážně skvělé!
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.