Libuše věří v energii uloženou ve starých věcech. Hlavně díky tomu, že našla krabici s poklady z mládí. Když si po třiceti letech vyzkoušela sukni, ozvalo se její „šestnáctileté já“.
Nikdo mi nechce věřit, ale já přeci sama dobře vím, jak se cítím. Když jsem si oblékla sukni z mládí, přestalo mě všechno pobolívat a chtělo se mi tančit do rána – zkrátka jako zamlada. Problém byl, že sukně mi byla příliš těsná a švy můj elán nevydržely.
Oblékla jsem si starou sukni a nestačila se divit
Vyklízeli jsme s maminkou půdu a já už tak nějak tušila, že najdeme spoustu starých nostalgických věcí. Nejvíce emocí ve mně ale vyvolala sukně, kterou jsem si zamlada přešívala z džínsů. Připomínala mi sladkých šestnáct let, kdy jsem měla energie na rozdávání.
Jako by do mě ta energie znovu vstoupila, stačilo se dotknout seprané látky. Jelikož jsem v poslední době dost zhubla, odvážila jsem si sukni vyzkoušet. Překvapivě jsem ji zapnula, i když se zatajeným dechem. Začala jsem skákat radostí a běžela se ukázat mámě.
Ta spráskla ruce a tvrdila, že jsem pořád stejné číslo. Vybavila se mi stará písnička, co jsem poslouchala na diskotékách, pustila jsem ji v obýváku na plné pecky. Za chvíli přišel ze zahrady manžel, hudbu ztlumil a ťukal si na čelo. „Ježišmarja! Mám hroznou chuť na zmrzlinu!“ vyhrkla jsem a utíkala ven jako pomatená.
Domů jsem se vrátila až za tmy, všichni měli strach
Nebyla jsem k zastavení. Na náměstí jsem potkala dceru s kamarádkami, vyptávala jsem se jich na prázdniny a nevšímala si šokovaného výrazu mého dítěte. Chtěla jsem vědět, kam chodí holky večer tancovat, ale ony se na mě jen shovívavě usmívaly.
Pak jsem si vzpomněla na mou dobrou kamarádku, věčně zavřenou doma u sporáku. Zanedlouho už jsem ji tahala ven, aby byla nějaká sranda. Hlavně jsem měla nestydatou chuť zaflirtovat si s nějakým chlapem, což moje spojenkyně rezolutně odmítla. „Ta sukně s tebou dělá divy, jsi horší, než zamlada,“ smála se, ale ráda se nakonec oblékla a vyrazila se mnou ven. Možná mě chtěla hlavně pohlídat.
Měly jsme štěstí, u splavu se odehrával koncert, a tak jsme si mohly trsnout, skoro jako kdysi. Čas utíkal jako splašený a ani jsem si nevšimla, že je tma. Nenapadlo mě, že má o mě manžel strach. Vždyť mě viděli naposledy bláznit na náměstí. V nejlepším mi ovšem zábava skončila, sukně mi totiž rupla ve švu. Snažila jsem se udělat ve skoku roznožku.
Kamarádka mě s bolavýma nohama odvedla domů
V tu ránu přestalo celé kouzlo fungovat. Dolehla na mě bolest nohou od tance a běhání, ruplo mi v zádech a kámoška ze mě měla záchvat smíchu. Podala mi ruku a vedla mě domů – vlastně taky stejně, jako tehdy v našich mladých letech.
Rozdíl byl v tom, že jsem ve dveřích nedostala facku za pozdní příchod. Manžel mi udělal čaj a vyslechl si moji teorii o kouzelné sukni, vážně přikyvoval a myslel si samozřejmě „svoje“. Já už sukni k dalším podobným kouzlům nedonutila, ale schovala jsem si ji na památku.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.