Když se Livie před dvěma lety vracela autem v noci domů, podruhé se narodila. Pár desítek kilometrů od domova narazila na ženu. Stála uprostřed silnice a nabádala ji, aby zvolila jinou cestu. Ač nerada, ženě vyhověla. Ta totiž tvrdila, že se na místě stane nehoda.
Když jsem se před dvěma lety vracela v noci domů, neznámá postava u silnice mi radila, abych zvolila jinou cestu. Ač nerada, poslechla jsem, čímž jsem si zachránila život. Dodnes nevím, zda to byl člověk, či nějaký přelud.
Cesta domů z jednání v Brně se začala protahovat
Ten den jsem před sebou měla minimálně dvou a půl hodinovou jízdu domů. Vracela jsem se z Brna do Prahy. Na Moravě jsem byla na jednání, které se nekonečně táhlo. Do auta jsem usedla, až když byla tma. Značně unavená s vidinou, že už chci být v posteli, jsem šlápla na plyn a uháněla domů. První hodina cesty utekla jako voda.
V té druhé už to tak rychlé nebylo. Uvízla jsem ve dvou dopravních zácpách. K tomu všemu začal padat sníh. Bylo mi jasné, že domů dorazím minimálně o hodinu později. Padala mi hlava na volant, ale nechtěla jsem se zdržovat zastavením.
Když už jsem byla pár desítek kilometrů od domova, otevřela jsem okénko, aby mě chladný vzduch trochu probral. Cesta se klikatila lesem. Zrovna jsem vjížděla do táhlé zatáčky, tak jsem trochu zpomalila a více sledovala krajnice, které zapadaly sněhem.
Uprostřed silnice stála žena a mávala na mě
Zhruba v polovině cesty jsem před sebou uviděla postavu. Stála uprostřed silnice a mávala na mě. ,,Co tady blbne?“ zamumlala jsem si a zajela ke krajnici. ,,Tudy nejezděte, stane se tu nehoda,“ blekotala žena. Nevěřícně jsem na ni koukala. ,,Uhněte, chci tudy projet,“ zvýšila jsem hlas. ,,Otočte se a jeďte přes město,“ naléhala.
,,Ženská bláznivá,“ zvolala jsem naštvaně a znovu usedla za volant. ,,Cvok,“ pronesla jsem tiše a otočila se. Jet přes město znamenalo další držení. Naštvaně jsem bouchla do volantu a stále myslela na tu ženu. Až v tu chvíli mi došlo, že na ní bylo něco divného. Měla na sobě jen lehkou mikinu a džíny. Přitom venku bylo pod nulou.
Z přemýšlení mě vytrhnul telefon. Volal mi vystrašený manžel. ,,Jsi v pořádku?“ zeptal se, sotva jsem telefon zvedla. ,,Za chvíli jsem doma,“ reagovala jsem. ,,Na té lesní cestě u křížku se před chvíli stala ošklivá nehoda. Měl jsem strach, jestli to nejsi ty,“ blekotal a skoro se rozplakal. Mně se hned před očima objevila ona záhadná žena.
Dověděla jsem se, že se v místě stala smrtelná nehoda
Děkovala jsem bohu za ten zázrak. Hned jsem si zapnula zprávy, kde se o nehodě hovořilo. Ve zledovatělé zatáčce narazil nějaký muž do stromu a na místě zemřel. Manžel nechápal, proč brečím. Neměla jsem sílu mu o svém zážitku říct. Jen jsem tiše děkovala té ženě, že mě poslala pryč.
Kdybych ji neposlechla, mohla jsem to být já. O pár dní později jsem se na to místo vrátila. Jediné, co jsem našla, byl pomník. Před šesti lety tu zesnula mladá žena. Myslím, že její duše to tam pořád střeží. Od tohoto zážitku chodím ženě jednou za měsíc zapalovat svíčku a položit květinu. To, aby věděla, jak jsem jí vděčná.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.