Livie (45): Můj přítel odcházel z tohoto světa. Pak se stalo něco, co ho přivedlo zpět

Pracuji několik let v sanatoriu. Kromě toho, že se lidé u nás uzdravují, musím se bohužel někdy vyrovnat i s tím, že umírají. Záleží na tom, s jakým onemocněním k nám přicházejí.

Mohlo by Vás zajímat:

Evelína (32): Zažila jsem něco jako klinickou smrt. To anděl mě poslal zpět na zem

Viděla jsem duše zemřelých

Zhruba před třemi měsíci se k nám dostala žena, která se léčila s rakovinou. Zdálo se, že ji porazila a u nás bude jen nezbytnou dobu. Myslím si, že nikdo netušil, že se její čas krátí. Nic nenasvědčovalo tomu, že by měla zemřít. Jenže jsem u ní seděla, když naposledy vydechla. Na pár okamžiků jsem před jejím čelem spatřila bílý chomáč.

Stála vedle mě ještě jedna zdravotní sestra, zeptala jsem se jí: „Viděla jsi to také?“ Udiveně se na mě podívala se slovy: „Co jako myslíš?“ To byla jasná odpověď. Neviděla nic. Mě v tu chvíli napadlo jediné, byla to duše zemřelé. Protože věřím na to, že existuje cosi mezi nebem a zemí, byla jsem přesvědčená, že jsem spatřila odcházející duši z těla.

Tento jev se mi začal zobrazovat vždy, když se dotyčný blížil ke konci svého života. Rozdíl byl ale v tom, jak se duše zobrazovala. Jsem velmi citlivá, takže to pro mě byl dost děsivý pohled.

Mohlo by Vás zajímat:

Natálie (32): Můj anděl strážný mě ochránil lépe než vlastní otec

Zamilovala jsem se do pacienta

U starších lidí je to většinou bílý chomáč. U mladších pacientů se duše zjevuje jako jiskra, která po chvíli zhasne. Ovšem jednou se mi stalo něco zcela nevídaného. Dostal se k nám pán, který měl opakovaný zápal plic. Jmenoval se Oldřich a bylo mu 55 let. Vznikl mezi námi jakýsi vztah. Ráda jsem si s ním povídala. Myslím, že i on měl rád moji přítomnost.

Jednou večer dostal ošklivý záchvat kašle. Lekla jsem se, nemohl vůbec dýchat. Zavřel oči a já jsem dostala strach, že odejde i on. Nad jeho čelem se začala pomalu tvořit malá mlha. Já už tento jev znala. Uvědomila jsem si, jak moc mi na něm záleží. Začala jsem bojovat o jeho život. Dávala jsem mu umělé dýchání a masáž srdce. Během toho jsem zvonila, aby se dostavil lékař.

Než doktor přišel, Olda se probral, mlžný oblak se vytratil. Do pokoje zasvítily sluneční paprsky. Skoro to vypadalo, jako kdyby nám někdo posílal energii. Oldův stav se po pár dnech stabilizoval. Pobyl si u nás ještě asi měsíc a náš vztah se mezitím změnil v lásku.

Mohlo by Vás zajímat:

Šárka (55): Poznala jsem svého anděla strážného. Celý život jsem na něj nevěřila, nakonec mi pomohl v nouzi

Málem mi umřel v náručí

Začali jsme se vídat i mimo sanatorium. Když jsme spolu jednou večer seděli nad čajem, řekl mi: „Pamatuješ si, jak jsem málem umřel?“ Kývala jsem se slzami v očích. „Tak jsem se setkal s tvým strážným andělem, který mi řekl, že mě máš ráda a jsem pro tebe důležitý. Poslal mě ještě zpět, protože ty ses k němu modlila. Je to pravda?“

Já jsem si v tu chvíli zpětně vybavila ten moment, kdy to vypadalo, že Olda umírá. Měl pravdu. Zavřela jsem oči a prosila všechny andělíčky, aby neumíral. Nenapadlo mě, že by taková věc mohla vážně pomoci.

Olda se v ten moment snažil co nejvíce dýchat, aby se mu roztáhly plíce, a on se mohl vrátit mezi živé. Dnes jsou tomu dva roky, co tvoříme pár, který bez sebe nedá ani ránu. Denně se modlím ke svému andělovi, aby nás chránil, jak nejdéle to půjde.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (27): Nevěřila jsem matce, když mi říkala, že každý z nás má svého anděla strážného. Ten můj mi zachránil život

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.