Lukáš se zamiloval do ženy, která ho zaujala svojí ráznou povahou. Netušil však, že její ostrou povahu pocítí na vlastní kůži. Jakmile šel Lukáš něco dělat, okamžitě mu stála za zády. Měla pocit, že nic nedělá dobře. Lukáš z toho začal být zoufalý. Jak to nakonec vyřešil?
Petra mě sbalila na svoji přísnou povahu. Velmi na mě působilo, jak si uměla každého srovnat do latě.
Rázná žena
Vlastně už na začátku našeho vztahu si oblékla pomyslné kalhoty ona. Vybavuji si naši první romantickou večeři v restauraci. Obsluha byla velmi pomalá, jídlo studené a víno špatně vychlazené. Jako muž činu jsem to chtěl celé vyřešit. Než jsem se ale stihl nadechnout, abych to číšníkovi spočítal, Petra byla rychlejší.
V mých očích to trochu přehnala. Udělala z něj hlupáka, přitom vinu nenesl pouze on. Já bych zvolil trochu kulantnější způsob, jak dát najevo nespokojenost. Petra se svým výkonem byla spokojená. Večeře nás nestála ani korunu, a ještě jsme dostali na cestu šampus. Byl jsem zamilovaný, takže jsem danou scénu příliš neřešil.
Když se dnes ohlédnu, možná jsem měl vzít nohy na ramena. Náš vztah se vyvíjel dobrým směrem. Sice jsem místy pociťoval, že mezi námi nepanuje rovnocennost, ale neřešil jsem to. Vlastně jsem fungoval podle toho, jak to Petra chtěla. Dokázala mi rychle vysvětlit, proč se máme brát, byť jen po roční známosti.
Stála mi pořád za zády
Po svatbě se náš vztah začal pomalu měnit. Petra měla jasnou představu o tom, jak to bude doma fungovat. Nejprve jsem byl asi slepý. Nepoznal jsem, že mi neustále stojí za zády a kontroluje, co zrovna dělám. Hlavně to, jak to dělám. Jako chlap jsem šel dělat pořádný guláš. Když viděla, jak krájím maso, odstrčila mě se slovy: „Ukážu ti, jak se to dělá.“
Nakonec guláš dovařila celý sama. To byl, myslím, začátek konce. Šel jsem nabrousit nože. Hned mi stála za zády a pronesla: „Uhni, takhle se to nedělá.“ A nabrousila nože sama. Do kuchyně už jsem se nehrnul a zaměřil se na čistě mužské práce. Jenže se ukázalo, že vyměnit žárovku u auta umí Petra také lépe.
Začínal jsem pěnit. Od všeho mě odstrkovala a říkala, že to dělám špatně. Jednou jí nebylo zrovna dobře a bylo třeba složit prádlo. Vrhnul jsem se na to s myšlenkou, že to přece musím zvládnout. Ne, opět mi přišla asistovat. „Jak skládáš ta trička, proboha? Ponožky do kuličky, ne?“ řekla namyšleně a znovu to dodělala sama.
Chybu neuznala
Ukázalo se, že si neumím ani dobře vyčistit zuby. „Proč stojíš tak daleko od umyvadla? Jak to kroutíš tím kartáčkem? Chceš ty zuby raději vyčistit?“ Moje sebevědomí kleslo na bod mrazu. Poslední kapkou bylo, když mi vynadala, že blbě loupu brambory. Slíbil jsem si, že doma nehnu ani prstem. Neměl jsem vůbec chuť cokoliv dělat. Stejně by to přece bylo špatně, ne?
Petra si toho velmi rychle všimla a celé to otočila proti mně. Hádka byla na světe. Udělala ze mě pohodlného parazita v naší domácnosti. Já jsem byl připraven se o sebe rvát. Šel jsem s pravdou ven. „Ty se ani nezeptáš, proč doma nic nedělám? Vážně tě nenapadá, proč to tak je?“ zeptal jsem se troufale. „Nevím, asi protože jsi líný a neschopný?“ řekla naštvaně. „Ne, podle tebe dělám všechno špatně, a tak bude lepší, když nebudu dělat nic, co myslíš?“
Žádná náprava se nekonala. Já doma nedělám nic. Petra všechno zvládá sama. Ale myslím, že už to moc dlouho nevydrží a přijde s prosíkem. Musí si ale uvědomit, že po mně nemůže šlapat jako po koberci.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.