Pro Lukáše není jídlo bez masa plnohodnotné, jeho přítelkyně Markéta naopak volí veganskou stravu. Člověk by neřekl, jaký má společné stravování dopad na vztah. Láska přeci jen prochází žaludkem...
Moje přítelkyně Markéta (28) se od nového roku stala vegankou. Toleruji její rozhodnutí, ale občas je to těžké. Najednou zmizel čas společně strávený u jídla, který jsme si dříve užívali. Nebaví mě vařit si jen pro sebe.
Vždy jsme byli gurmáni
Jídlo pro nás bylo zpestřením schůzek, výletů i obyčejného domácího debužírování. Věděl jsem, že Markéta dlouho koketuje s myšlenkou, že se stane vegankou. Rozuměl jsem jejím argumentům. U sebe bych ale nic neměnil, přestože veganská jídla bývají vynikající.
Jakmile přítelkyně přešla na rostlinnou stravu, bál jsem se, že mezi námi budou vznikat rozepře ohledně trápení zvířat a tak podobně. Nakonec to nebyl ten zásadní problém.
Jídlo nás pomalu začalo rozdělovat. Vůbec bych nečekal, že je to možné. Vybrat si restauraci znamená učinit kompromis. Společné nákupy potravin už vypadají jinak. Divže nemáme každý svůj vozík. Většinou si nakupujeme každý sám v jiných obchodech.
Veganská strava mi nic neříká
Zkusil jsem nějakou dobu konzumovat jídlo s Markétou, ale asi po hodině mi kručelo v břiše a musel jsem si objednat něco sytějšího. Moje přítelkyně je oproti mně drobná jako pírko, k večeři jí stačí hrstka čočky s tofu. Doma namáčí klíčky a luštěniny, já vedle nakládám maso.
Připadá mi to víc a víc absurdní. Jíme dokonce v jinou denní dobu, protože máme jindy hlad. Stýská se mi po časech, kdy jsme společně vařili nebo jen tak vysedávali u stolu s jídlem a vínem a povídali si.
Návštěvy u mých rodičů jsou rozpačité, protože na Markétiny nové stravovací zvyky pravidelně zapomínají. Její rodiče zase neberou rozhodnutí své dcery vážně a pokaždé se diví, že s tím „bláznovstvím“ pokračuje. To ve mně probouzí ochránce a bojuji za její rozhodnutí.
Filip (32): Přijdu si jako hlupák. Manželka si přede mnou začala zamykat jídlo
Trochu bojím se o společnou budoucnost
Mám v plánu požádat Markétu o ruku a už předem uvažuji nad svatební hostinou, která bude samozřejmě přizpůsobená všem. Napadá mě ale, jak to budeme jednou dělat s dětmi? Budeme mít u stolu pořád několik druhů jídel?
Doufám, že Markéta poleví a přejde alespoň k vegetariánství. Jednou jsem se jí zeptal, jestli by krmila děti masem. Její odpověď mě šokovala. „Maso není vůbec potřeba, ale dala bych dětem na výběr. Jen z mého pohledu bude veganství už brzy běžné,“ pronesla odhodlaně. Nesdílím stejný názor a začínám se bát, že nás možná způsob stravování v budoucnu rozdělí nadobro.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.