Lumírova manželka měla vždycky sen, že se bude živit jako nutriční terapeut. To jí nevyšlo, tak se rozhodla, že svoje vědomosti bude aplikovat na Lumírovi. Chtěl ji podpořit, tak se stal pokusným králíkem. Jenže brzy zjistil, že tak statečný zase není. Co se stalo?
Kdyby se mě teď někdo zeptal, zdali jsem šťastný, nevím, co bych řekl. Buď bych lhal a řekl, že ano, nebo bych řekl pravdu. Nejsem šťastný. Moje žena mě ničí.
Manželčin sen
S Luckou jsme se brali před patnácti lety. V té době jsem do ní byl zamilovaný až po uši. Chtěl jsem využít každé chvilky, kterou jsem s ní mohl být. Už na začátku vztahu jsem si uvědomoval, že vždy, když se něčeho chytne, jde si tvrdě za tím. Svým způsobem se mi to i líbilo. Nejspíš proto, že já takový nejsem.
Manželka vždycky snila o tom, že by chtěla být nutriční terapeutkou. Uvažovala o různých formách studia, jenže buď jí v práci odmítli dávat neplacené volno, nebo by na to padla dovolená, a to uznala, že je nesmysl. Pak se nám narodil syn a kolem něj bylo tolik péče, že by studium nezvládla.
Snažila se tedy učit tak nějak sama doma. Vždycky ji velmi zajímala skladba potravin. Řešila, co je pro tělo přínosné, co nikoliv. Když ji to popadlo, testovala na mně různé kombinace potravin. Vlastně si tak trochu ze mě udělala pokusného králíka. Chtěl jsem ji podpořit, takže jsem neprotestoval.
Sypání pro slepice
Dokud kojila, sama na sobě neexperimentovala. Zato měnila jídelníček mně, a to po týdnech. Sotva si tělo na něco zvyklo, už to bylo zase jinak. Nejhorší bylo období, kdy jsem nedostal na talíř pořádný kus masa. Jedl jsem nějaké klíčky a sypání pro slepice. Bohužel zrovna tohle ji zaujalo nejvíce. Tvrdila, že jsem se změnil, jsem hubenější, vypadám lépe v obličeji a přestal jsem chrápat. Zatímco ona byla nadšená, já jsem trpěl hlady. Doufal jsem, že toho nechá a já si dám zase pořádný steak s pivem. To se bohužel nestalo. Lucka přestala kojit a začala se stravovat se mnou.
Doma se čím dál častěji objevovaly bio výrobky. Vůbec mě to netěšilo. Těch důvodu bylo hned několik. Víte, kolik taková bio strava stojí? A hlavně to není dobré. Místo pořádných máslových sušenek ke kávě, kterou mi jakou jedinou zatím nezakázala, naservírovala nějakou tvrdou špaldovou hrůzu. Nic horšího jsem v životě nejedl. Je fakt, že fyzicky jsem se možná cítil dobře, ale psychicky? To jsem byl na dně.
Potřebuji se pořádně najíst
V práci se mi kolegové smějí. Když otevřu krabičku s jídlem, je to pohroma. Pohanková kaše s klíčky. Tahle kombinace je pro mě vyloženě nepoživatelná. Teď Lucka přišla s novinkou. Prý je třeba navýšit vitamíny. Každý večer musím vypít šťávu z řepy a ráno pro změnu nápoj z řepíkatého celeru.
Mám co dělat, abych to v žaludku udržel. Nejhorší je, že Lucka je nadšená. Ona sama si stravu užívá, výrazně pohubla. Já jsem po dvou měsících už zcela na dně. Potřebuji se do něčeho zakousnout. Sním o tom, jak koušu do hamburgeru a majolka mi teče po bradě.
Jsem chlap, který potřebuje jíst, ne zobat. Současně ale nechci manželku podkopnout. Studium nutričního terapeuta jí nevyšlo, takže si to kompenzuje takhle. Jenže jsem se přistihl, že přemýšlím o nějakém podvodu, abych se alespoň trochu najedl.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.