Madga si chtěla po náročném zkouškovém období vyčistit hlavu a šla na léto bydlet k babičce na venkov. Ve stodole si zřídila ateliér a pustila se do malování. Možná to raději neměla dělat...
Letní semestr mi dal opravdu zabrat. Celé dny jsem ležela v knihách a ke konci jsem snad ani nevěděla, jak se jmenuji. Ale díky tomu se mi povedlo zvládnout všechny zkoušky v prvních termínech a začalo mi léto. Rozhodla jsem se, že letos ho strávím u babičky. Budu se toulat po okolí a pořádně si provětrám hlavu.
Začala jsem malovat
Asi po týdnu mě napadlo, že začnu malovat. Zajela jsem do města nakoupit barvy, stojan, plátna a spoustu dalších věcí. A pak jsem si v babiččině stodole zřídila ateliér. Nikdy jsem moc nemalovala, takže první obrazy byly docela banální. Tu luční kvítí, tam les, nad kterým se tyčí hory. Ale bavilo mě to. A jak obrazy přibývaly, získávala jsem větší jistotu. A neskromně si myslím, že jsem se i zlepšovala.
Když jsem stála u stojanu, čas neuvěřitelně letěl, ale nebylo kam spěchat. To se mi na tom líbilo snad nejvíc. Žádné termíny či starosti a k tomu všemu babička fantasticky vaří.
Jednoho odpoledne jsem se rozhodla namalovat něco jiného. Chtěla jsem zachytit sen, který se mi opakovaně zdál na konci zkouškového období. Dokonce se mi zdál ještě první noc, co jsem byla u babičky. Možná to bylo stresem a vyčerpáním, ale měla jsem noční můru. Byl to ošklivý sen plný temnoty a strachu. Zajímalo mě, jestli se mi ty pocity povede zachytit na plátně.
Namalovala jsem podivný obraz
Zlehka jsem jsem uchopila štětec a začala tvořit. Barevné tahy se postupně proměňovaly v hororovou scénu s temnými stíny a nepříjemně sálajícím napětím. Byla jsem plně zaujata tím, jak se mi sen zhmotňoval před očima. Když jsem dokončovala poslední tah štětcem, ocitla jsem se v úplně jiné realitě. Plátno ožilo a vtáhlo mě do snového světa. Temná atmosféra mě úplně pohltila. Na chvíli jsem prožívala to, co mě trápilo ve snu. Cítila jsem se špatně, nemohla jsem dýchat a zdálo se mi, že nemám žádnou budoucnost.
Pak to všechno zmizelo. Stála jsem před obrazem a štětcem jsem se už nedotýkala plátna. Vrátila jsem se zpátky do reality. Úplně mě to ochromilo, něco takového jsem ještě nikdy nezažila.
Necítila jsem strach. Bylo to jako když se zbavíte něčeho špatného a najednou se vám ohromně uleví. Znovu jsem se podívala na obraz. Nedokázala bych říct, co je na něm. Já vím, že to je můj špatný sen, ale nedokážu popsat, co jsem namalovala. Asi byste to museli vidět na vlastní oči.
Obraz mě pořádně vyděsil
Chtěla jsem obraz odložit, ale když jsem se ho dotkla, v konečcích prstů jsem cítila mravenčení. Před očima se mi zatmělo a začala se mi točit hlava. Rychle jsem ho pustila a přehodila přes něj deku. Docela mě to vystrašilo. Pro jistotu jsem přes obraz přehodila ještě jednu deku a zamotala ho tak, abych se ho nedotkla.
Poté jsem ho schovala vzadu v kůlně. Nechci ten podivný obraz nikomu ukazovat. Co když bude mít stejný účinek i na někoho jiného? Ale také bych ho nerada zničila. Řekla jsem si, že tomu musím přijít na kloub. Celé léto je přede mnou, takže mám dost času zjistit, co se s tím podivným obrazem děje. Ale od té doby jsem se pro jistotu vrátila k malování kytek a stromů...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.