Magda (30): Můj manžel se po návratu z vězení snaží, ale děti v něm tátu už asi nevidí

Můj Dalibor (32) udělal chybu. Zapletl se do nějakého podplácení a místo toho, aby si přišel na své, jako jediný z party šel sedět. Přišel o místo, svobodu a podle všeho ztratil i rodinu. Zatímco já na něj čekala, naše dvě děti ho už nevnímají jako tátu.

Mohlo by Vás zajímat:

Ingrid (34): Děti mě nenávidí a manžel se mnou nemluví. Kvůli strachu ze žraloků jsem totiž zrušila dovolenou u moře

Manžel byl ve vězení

S Daliborem jsem si tři roky jenom telefonovala, na návštěvu vězení jsem si nikdy netroufla. A už vůbec ne s dětmi. Majda (6) a Radek (5) se sice vyptávali, kde je táta, ale nechtěla jsem jim říct pravdu. Nejdřív jsem jim vykládala něco o služební cestě. Jenže když to trvalo půl roku, po dlouhých diskusích s maminkou, u které jsme bydleli, jsem jim řekla pravdu.

Myslela jsem, že to budou nést těžce. Ale nakonec jsem brečela jenom já. Vysvětlila jsem jim, že tatínek je má moc rád, ale člověk někdy udělá špatnou věc, takže následuje trest. Vzali to s klidem, dokonce jsem měla pocit, že Radek to vnímá jako něco dobrého. Pak jsem se doslechla, že se ve školce kamarádům chlubí, že jeho táta je gangster a já už ani nevím co.

Musel jsem mu zdůraznit, že to není věc, o které by se mělo mluvit mimo rodinu. Ale už to bylo venku. Naštěstí ho tato zvláštní pýcha časem přešla. Viděla jsem na něm, že je smutný. Snažila jsem se, aby i s Majdou měli pořád co dělat, chodila jsem s nimi ven, do dětských divadel a hodně jsme si četli. Přestože jsme si užili spoustu zábavy, když přišel večer a tatínek nebyl po ruce, oba byli jako dvě těla bez duše.

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpánka (64): Těšila jsem se, že stáří strávím obklopená velkou rodinou. Jenomže moje děti si vůbec nerozumí a vnoučata moc nevídám

Manžel se vrátil z vězení

Věděla jsem, že se to jednou stane, ale stejně jsem se na to nedokázala pořádně připravit. Nezvládla jsem to, když jsem viděla manžela, jak stojí na dvoře a čeká na nás. Nedokázala jsem vyjít ven, chvíli jsem stála u okna a musela to rozdýchat. On tam trpělivě čekal. Přes rameno měl sportovní tašku a rozpačitě se usmíval.

Pořádně jsem ho objala, abych dětem ukázala, že se nemají čeho bát. Majda a Radek byli zpočátku plaší a nejistí. Přeci jen ho neviděli tři roky. Přistoupil k nim, poklekl a pokusil se je obejmout, ale byla z nich cítit odtažitost.

Bylo mi ho hrozně líto. Přišel o tři roky života s rodinou a teď tohle. Nebyla to chyba dětí, chápu, že potřebují čas. Zkusili jsme spolu jít na procházku, jako za starých časů, ale to ticho, které mezi námi viselo, bylo trošku dusivé. A děti ho nechtěly ani držet za ruku...

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (36): Manžel se vrátil z léčebny jako jiný člověk. Syn se ho bojí a i já k němu hledám cestu

Bojím se, že už nebudeme rodina

Dalibor si raději našel podnájem a za námi jen dochází. Moc peněz na dárky pro děti nemá, ale shodli jsme se, že je může vzít do cukrárny nebo do kina, ale neměl by si je kupovat třeba mobilním telefonem. Jenže děti nejeví moc radost z toho, že se táta vrátil. Když jsem se jich na to nenápadně snažila zeptat, jen mlčely. Nechci na ně tlačit, aby se to ještě nezhoršilo.

Dalibor se snaží, chodí k nám každý den a zkouší si s nimi hrát, ale zkrátka nemají zájem. Koukají na sebe nebo na mě, ale v něm už asi tátu nevidí. Doufám, že se to časem spraví, ale trochu se bojím, že už nikdy nebudeme rodina. Dalibora pořád miluju, proto jsem na něj čekala ty tři dlouhé roky. Teď jsou na tahu děti. Tak nám držte palce!

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (45): Manželka se vrátila z protialkoholní léčebny. Je těžké najít si k sobě znovu cestu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.