Pan Marián měl svou práci rád. Když po dvaceti letech dostal výpověď, nesl to opravdu těžce. Rád by si našel nové místo, ale má smůlu. Pro firmy zřejmě není zajímavý kvůli vysokému věku.
Je to přesně rok, co jsem bez práce. Ve firmě, kde jsem byl zaměstnán přes dvacet let, se rozhodli snížit stavy. A já, stejně jako pár desítek dalších, jsem musel opustit své místo. Nesu to velmi špatně. Měl jsem svoji práci rád.
Vyhazov jsem bral jako urážku
Byl jsem tam mezi velmi dobrými a schopnými lidmi, se kterými jsem si báječně rozuměl. To, že jsem dostal výpověď jen pár let před odchodem do důchodu, beru jako velkou podpásovku. Přes dvacet let jsem jim věrně sloužil a je nenapadlo nic lepšího než vyhazov?
Prvních pár měsíců jsem chodil jako ve snu. Bral jsem to jako urážku své osoby. Nechtěl jsem nic dělat, jen jsem seděl u televize a užíral se. Manželka mi ale neustále byla za zadkem. „Kdy už si konečně začneš hledat něco jiného? Myslíš si, že vyjdeme jen z mého platu?“ ryla do mě neustále.
Nemůžu si najít práci
Splín mě brzy přešel a mně došlo, že má pravdu. Musím si najít práci. Jsem inženýr a studoval jsem na jedné z nejlepších vysokých škol v České republice. Jak těžké pro mě bude najít si práci? Rozešlu pár životopisů, dám vědět známým, že něco hledám, a do měsíce už budu zase vesele chodit do práce...
To jsem se ale pěkně přepočítal. Najít si práci je pro mě naprosto nemožné. Rozešlu třeba deset životopisů na pozice, na které mám kvalifikaci, a z některých firem se mi ani neozvou. Začínám z toho být opravdu nešťastný. Dostávám se do stejné deprese jako po vyhazovu.
Moje problémy nikoho nezajímají
Tomuto světu asi už nerozumím. Mám zkušenosti i vzdělání, ale pro firmy nejsem dost dobrý. Přitom jsem si stoprocentně jistý, že bych strčil do kapsy kteréhokoliv jiného uchazeče. Ale ve firmě se podívají jen na moje datum narození a rovnou si řeknou, že jsem pro ně moc starý. A odmítnou mě.
Je to hrozný, všude se mluví jen o problémech mladých lidí, ale na nás staré už se kašle. Všichni si myslí, že když už jsme staří, nic nás nemůže naštvat a rozházet. A že je to stejně všechno jedno, když za chvíli jdeme do důchodu. Mně to ale jedno není. A určitě nejsem jediný.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.