Paní Marie má souseda a její manžel je s ním za dobře. Jenže ona ho už nesnese, protože jí neustále komplikuje život. Manžel se s ním nechce rozhádat, a tak s ním Marie bojuje sama. Tentokrát už to soused ale přehnal.
Bydlíme s manželem Pepou na vesnici a já si pěstuji bylinky a hodně zeleniny. Soused, který bydlí vedle nás, je takový škarohlíd. Přistěhoval se sem před dvěma lety a žije bez manželky. Já jsem společenská povaha a jakmile byla příležitost, přinesla jsem mu upečené buchty a něco ze své zahrádky. Ale nedá se říct, že by se tvářil nadšeně, říkal, že si bude pěstovat vlastní zeleninu. Manžel Pepa se s ním ovšem skamarádil a často spolu klábosili.
Chtěla jsem jen pomoct
Já jsem jednoho dne zalévala zahrádku, protože bylo velké sucho, napadlo mě, že přes plot svlažím i tu sousedovu. Ale netušila jsem, že místo toho, aby byl rád, tak na mě začne hulákat, že si to zalije sám, ať mu nic neničím. Manžel se mě nezastal, místo toho mu přikyvoval, abych si hleděla svého. Trochu mě to urazilo.
Jenže druhý den soused přišel a řekl mi, že jsem mu tím zaléváním zlámala kytky a všechno je zničené. Nebyla to pravda, nepoužila jsem velký proud vody, jemně jsem to rozstřikovala, ale nedal si říct a od té doby jsme spolu začali bojovat. Za ta léta, co tu žiji, se mi nikdy nestalo, že by mi něco nevyrostlo. Jenže najednou jsem měla zničené jahody, rajčata a další zeleninu. Soused se mi poškleboval, že letos asi žádnou úrodu mít nebudu a milerád mi dá něco od sebe, když se mi nedaří.
Bylo to mezi námi horší a horší
Přišla zima a s ní začaly i boje při odhazování sněhu. Pokaždé, když jsem ráno odcházela do práce, byla před naší brankou hromada sněhu od souseda. Sváděl to na řidiče pluhu, ale mně bylo jasné, že to udělal sám. Manžel ani tehdy nic nenamítal a beze slov to odházel. Na Silvestra jsem ho poprosila, aby neodpaloval žádné drastické petardy, kvůli našemu psovi. Ale samozřejmě na to nedbal a já jsem místo půlnočního veselí běhala po vesnici a hledala psa, kterému se podařilo utéct.
Jako každý rok jsem na jaře zasadila květák a tehdy už mezi námi byla hrozná atmosféra. Přišla jsem na zahrádku a málem mě kleplo. Na květáku byly desítky slimáků. Všechno bylo ožrané, zničené a tehdy mi už došla trpělivost. Ještě se mi nestalo, že bych měla na zahradě slimáky, takže jsem věděla, odkud vítr vane. Uhodila jsem na něj, že vím, že to byl on. A on to tentokrát ani nezapíral a poznamenal, že to mám za to, jak jsem mu tenkrát zalévala zahradu. Pepovi jsem řekla, že si nepřeji, aby se s ním dál bavit, protože nám jenom škodí. A jestli to takto půjde dál, budu nucena to řešit jinak.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
07