Markéta (29): Po úrazu o mě v sanitce pečovala krásná žena. Myslela jsem, že je to sestřička, jenže pravda byla jinde

Obyčejný pád z kola mě málem stál život. Sjížděli jsme s přítelem prudký kopec v lese, když jsem nevychytala jeden manévr a vletěla rovnou do stromu. Podle všeho jsem po nárazu upadla do bezvědomí. Nikolas zavolal sanitku, a právě v ní se odehrálo něco nadpřirozeného.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (67): Po manželově smrti se mi chtělo umřít. Nebýt Andělské hory, odešla bych za ním

V sanitce se nade mnou skláněla cizí žena

Ocitla jsem se na místě plném květin. Byly jiné než ty, které znám. Měly obrovské vesele zbarvené květy. Stála jsem mezi nimi a připadala si, jako bych byla jednou z nich. Podvědomě jsem ale cítila bolest v pánvi. Právě v tom okamžiku jsem se myslí vrátila do sanitky.

Skláněla se ke mně krásná žena. Měla velké modré oči, zlatavé kudrnaté vlasy a laskavý úsměv. Příjemným hlasem na mě promluvila: ,,Povídej si se mnou, drahá. Dýchej zhluboka, nezavírej oči. Musíš tady zůstat.“

Držela mě za ruku a jemnými dotyky mě hladila. ,,Dívej se na mě, nesmíš usnout,“ povzbuzovala mě. Nezmohla jsem se ale ani na slovo. Měla jsem kyslíkovou masku a byla ráda, že otevřu oči. Její tvář se mi ztrácela a zase zjevoval. Cítila jsem, jak slábnu. V tu chvíli se ke mně znovu naklonila a jemně mi foukla do tváře.

Mohlo by Vás zajímat:

Darek (26): Vždycky jsem věřil na anděly. Přesto mi nedávný zážitek s kolegyní vyrazil dech

Po operaci jsem začala pátrat, kdo to byl

Pak si jen vybavuji, jak jsem znovu otevřela oči a viděla její tvář. Vypadala jako malý andělíček. Poté přišel nemocniční ruch. Ležela jsem na lehátku, které někdo tlačil závratnou rychlostí. ,,Ztrácíme ji,“ slyšela jsem a znovu zavřela oči. V tu chvíli se zase objevila ta překrásná žena. ,,Mluv na mě, prosím. Zůstaň naživu,“ naléhala, ale to už jsem ležela na operačním sále.

Pak mě pohltila temnota. Probrala jsem se druhý den. Bolelo mě celé tělo a měla jsem sucho v puse, jako bych týden nepila. Otevřela jsem oči a znovu ji spatřila. ,,Žiješ. Jsi statečná. Drž se,“ řekla ta žena a zmizela. Chtěla jsem jí ještě poděkovat, ale nestihla jsem to.

Ve dveřích se objevil doktor. Řekl mi, že jsem utrpěla vážné zranění hlavy a je zázrak, že vůbec žiju. Několik dní jsem jen pospávala. Zhruba po týdnu se můj stav zlepšil. Probudila jsem se zrovna v momentě, kdy mi sestřička měřila teplotu. ,,Kde je ta sestřička, co se mnou jela v sanitce?“ zeptala jsem se. Sestra si mě změřila zmateným pohledem a povídá: ,,S vámi ale žádná nejela. Byl tam jen zdravotní bratr.“

Mohlo by Vás zajímat:

Magdaléna (46): Chtěla jsem se zabít. Zachránil mě až zázračný medailon s anděly

Nejspíš to byl můj anděl strážný

,,Ne, určitě se mnou jela žena. Byla krásná, měla zlatavé vlasy a velké modré oči,“ popsala jsem ji. ,,Slečno, to se mýlíte. Ten den sloužil jen Luboš a ten určitě nemá zlatavé vlasy,“ pokusila se o vtip. ,,Tak kdo to byl?“ dychtila jsem poznat tu ženu. ,,Netuším. Možná váš anděl strážný?“ řekla s nadsázkou. Ptala jsem se ještě jedné sestry, ale i ta tvrdila, že se mnou v sanitce žádná žena nebyla.

Když mě po třech týdnech propouštěli, ještě jednou jsem ji spatřila. Akorát se za mnou zavíraly dveře nemocnice, stála v nich a mávala mi. Snažila jsem se na dálku zaostřit a lépe si ji prohlídnout. Měl dlouhé vlasy a ze zad jí trčelo něco, co vypadalo jako křídla. ,,Děkuji ti, můj andělíčku, děkuji,“ zašeptala jsem a naposledy jí zamávala.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Natálie (32): Můj anděl strážný mě ochránil lépe než vlastní otec

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.