Marta připravila svému příteli monumentální oslavu třicátých narozenin. Dorazila na ni i hostitelčina kamarádka Jana, se kterou se zná od dětství. Kdyby Marta bývala tušila, jak večírek dopadne, Janu by ze seznamu hostů jistojistě vyškrtla.
Měli jsme s Ondrou dobrý vztah, ale v posledních měsících jsme nenalézali společnou řeč. Byla jsem přesvědčená, že vždy všechno překonáme, protože ještě donedávna tomu tak bylo.
Přespat se rozhodla jen kamarádka Jana
Ondra slavil třicetiny a uspořádali jsme k tomu velkou párty u nás doma. Několik měsíců předtím jsme si koupili nový barák a oslava skýtala perfektní příležitost, jak ho všem předvést. Byli jsme na něj náležitě pyšní. Disponoval i pokojem pro hosty, takže jsme přátelům mohli nabídnout přespání.
Všichni to nakonec odmítli. Až na moji kamarádku Janu, která k nám jezdila vcelku pravidelně. Znaly jsme se už od základky a naše přátelství vydrželo všechny nástrahy puberty, prvních lásek i rozchodů.
Ve tři ráno mě vzbudil podezřelý zvuk
Oslava se vydařila, Ondra si užíval společnost a já dbala na občerstvení. Začali jsme brzy po obědě, takže se lidé trousili domů již s přicházejícím večerem. Zbylo jen pár vytrvalých.
I já byla z celodenního obsluhování unavená. "Nebudete se na mě zlobit, když půjdu spát?" zeptala jsem se do pléna. "Běž, já to tu potom sklidím," nabídla mi hned Jana. Měla jsem radost, bylo to od ní opravdu pozorné. Padla jsem do postele a spala jako zabitá. Až do chvíle, než mě vzbudil hluk v obýváku.
Bylo něco kolem třetí ráno. Šla jsem se podívat do přízemí, co se děje, a uviděla něco, co mě nenapadlo ani v těch nejhorších snech. Ondra si to naprosto bezostyšně rozdával s Janou na našem gauči. Chvíli jsem zůstala stát a jen je pozorovala. Ani nevím proč. Nakonec jsem ze sebe dostala pár slov. "Neruším vás?" pronesla jsem vcelku potichu. Oba se lekli a vytřeštili na mě oči.
Přítel si druhý den nic nepamatoval
Vrátila jsem se do ložnice a přemýšlela, co jsem tam dole vlastně viděla. Nevěděla jsem, jestli mám Janu vyhodit, začít po nich něco házet nebo křičet. Ani nevím, jak jsem usnula. Když jsem se vzbudila, Jana byla pryč. Ondra si druhý den nic nepamatoval. Zopakovala jsem mu, co jsem viděla.
Tvrdil, že by nikdy nic takového neudělal. S Janou jsem se od té doby neviděla. Nevím, co mám dělat. Jak se k tomu postavit. Teď jsme přeci koupili nový dům!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.