Martin (44): Při podvečerním běhu jsem měl nahnáno. Pronásledovala mě záhadná postava, před kterou nebylo úniku

Přestože mi táhne už na pětačtyřicet, pořád se udržuji v kondici. Odmala hrozně rád sportuji. Na jaře, v létě a na podzim vyrážím na tenisový kurt, v zimě lyžuji nebo si jdu s kamarády zahrát hokej. Pokud mám jen trochu času, jdu si k večeru na chvíli zaběhat, abych spálil přebytečné kalorie a zároveň zrelaxoval po náročném pracovním dnu. Člověk si úžasně pročistí hlavu a přijde na jiné myšlenky.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (27): Nakoukla jsem do díry v kmeni stromu. Z toho, co jsem viděla, se mi strachy zastavilo srdce

Zaujalo mě podivné světlo v kmeni

Zaběhat si jsem šel i onoho zářijového podvečera. Venku panovaly příjemné teploty, takže jsem neváhal ani vteřinu, nazul trailovky a šel se malinko vylítat.

Měl jsem v nohách asi dva kilometry a ocitl se v jednom parku, který je oblíbený všemi věkovými kategoriemi a během dne docela frekventovaný. Vyklusával jsem po známé stezce, když jsem si vpravo všiml něčeho zvláštního. Podivného světla, jenž vycházelo jakoby z kmene stromu.

Na chvíli jsem zastavil a zaostřil zrak. Pozoroval jsem záhadné světlo, které neustále zintenzivňovalo, když vtom se vedle stromu zjevil stín. Zíral jsem na obrys nějaké postavy, která se pomalu pohybovala kolem stromu. Začalo mě to děsit, takže jsem raději pokračoval ve vytyčené trase.

Mohlo by Vás zajímat:

Adam (32): V novém domě usínáme každý večer nervózní. Děsí nás záhadné zvuky, kroky a stíny

Tajemný stín mě sledoval

Běžel jsem dál, asi tak po dvou stech metrech se náhodně podíval doprava a spatřil znovu ten stín. Jako by mě sledoval. Pohyboval se spolu se mnou ve vzdálenosti zhruba deseti metrů. V parku v tu chvíli nikdo nebyl nebo jsem alespoň nikoho nezahlédl. Přidal jsem na tempu, jenže stín se mě dál držel jako klíště.

Postava byla malá, tak metr a půl vysoká. Každopádně na mě působila děsivě. Třásly se mi ruce, polil mě studený pot. Nervy pracovaly naplno. „Co to, do pytle, je?!“ říkal jsem si pro sebe. Naštěstí jsem brzy opustil park a jakmile se tak stalo, stín zmizel. Běžel jsem pro jistotu ještě chvíli a poté se zastavil, abych se ujistil, že je vážně pryč.

Nikde jsem ho nezahlédl a spadl mi fakt velký kámen ze srdce. Klepal jsem se strachy. Přece jsem za celý život nic podobného neviděl. Doběhl jsem až domů a večer dumal, co to jen mohlo být.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (24): V nočním parku se ke mně rychle blížily kroky. Nebýt anděla strážného, stala jsem se obětí zločinu

Druhý den nebyly po ničem divném ani památky

Další den jsem se ze zvědavosti vydal opět do parku. Šel jsem samozřejmě ve dne, kdy je tu spousta lidí. Kráčel jsem po stejné cestě, po níž jsem den předtím běžel. Najednou jsem rozpoznal onen strom, z něhož včera zářilo světlo. Přišel jsem až k němu a podrobně si ho prohlížel. Našel jsem v něm jen klasický otvor, jakých jsou ve starších stromech stovky, jinak nic podezřelého. Nahlédl jsem do díry, ale ani tam nezaznamenal nic zvláštního.

V parku jsem byl od té doby mnohokrát, žádný stín jsem ovšem nezaregistroval. Uběhl už skoro rok a mně stále vrtá hlavou, co se to v onen zářijový podvečer vlastně dělo a o jakou tajemnou postavu šlo. Byla to bytost z jiné galaxie, duch, nebo jen výplod mé fantazie?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (32): Během osamělého večera na chalupě mě pronásledovalo neznámé světlo. Dodnes si to neumím vysvětlit

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.