Když Martině nabídla rodinná přítelkyně pomoc s přípravami na svatbu, byla ráda. Jenže Dana jí všechny nápady rozmluvila a snažila se prosadit svou vizi. Martině však postupně docházelo, o co Daně jde. Bála se, aby neměla lepší svatbu než ona.
S Rudolfem jsme se po čtyřech letech vztahu rozhodli, že se chceme vzít. On moc dobře věděl, jak mi na tom záleží. Sotva jsme znali termín svatby, pustila jsem se do pečlivých příprav. Dana (34), manželka Rudolfova bratra Milana, chtěla být u toho. Ovšem její záměr nebyl zcela čistý.
Na náš svatební den jsem se velmi těšila
S Rudolfem jsem vážně šťastná. I po čtyřech letech se ke mně pořád chová jako k princezně. Hodně cestujeme, bydlíme v malém bytě ve Vršovicích. Jedním okem pokukujeme po rodinném domečku, kde bychom se chtěli usadit, až přijdou děti. Mohu s klidným srdcem říct, že Ruda je mužem mého života.
S jeho rodinou jsme si také padli do noty, hlavně s budoucí tchýni Miluší. Šálkem mého čaje není jen Dana. Zatímco Milan je hodný a přející člověk, ona nikoliv. Když se oni dva brali, na jejich svatbě jsme byli. Můj budoucí manžel byl tehdy za svědka. Dana chtěla ukázat, že mají peníze a její svatba toho byla důkazem.
Měla všechno dokonale přepychové. Od svatebního oznámení přes dort až po svatební šaty. Jediné, co kazilo celkový dojem, byl fakt, že měla 120 kilo. V šatech vypadala jako obří cukrová vata. Nicméně jsme jim to všichni přáli a jejich svatbu si užili. Dana se ale snažila o to, aby moje vlastní svatba byla fiasko. A málem jsem to dopustila.
Někdo se mnou neměl čistý úmysl
Když jsme rodinám oznámili, že se budeme brát, Dana se hned angažovala. „Se vším ti pomůžu. Už mám zkušenost. Navíc, teď jsme skoro rodina," nadhodila a já její pomoc vítala. Jenže už od začátku se mi snažila rozmluvit moji vizi svatby. Nejhorší to bylo s šaty. Já chtěla nejprve něco zhubnout, abych byla jako princezna.
Nebyla jsem před svatbou sice vyloženě tlustá, spíše rozkydlá. Začala jsem pravidelně cvičit, abych se zpevnila. „Na cvičení teď není čas. Na to se vykašli. Věnuj se shánění dortu, květin a místa pro hostinu," odrazovala mě Dana. A dodala, že v šatech stejně nikdo nic nepozná. Od někoho, kdo na svatbě vypadal jako sněhulák, jsem si ale nechtěla nechat radit.
Dana se do příprav vžila zbytečně moc. Pomalu mě k ničemu nepustila. Vše, co jsem navrhla já, obratem zkritizovala. Nejprve jsem jí chtěla věřit a dát na její rady. Levný papír na svatební oznámení, dort, co upeče její kamarádka. Vše se jevilo jako skvělá úspora. To ale jen do chvíle, než mi došlo, proč to Dana dělá.
Svatba se nakonec povedla na jedničku
Vrcholem bylo, když šla se mnou do salónu vybírat svatební šaty. Já chtěla kratší šaty a vypasovaný pas, aby vynikla moje postava. Mám dlouhé blond vlasy, které jsem chtěla mít navlněné a rozpuštěné. Dana ale trvala na tom, že to se nenosí. „Musíš mít šaty až k zemi a zahalené ruce," tvrdila urputně. V šatech, co navrhla ona, jsem vypadala jako stará mladá.
Před ní jsem tvrdila, že si je určitě vezmu. Už druhý den jsem si ale jela vybrat šaty podle sebe. Nakonec jsem si vlastně všechno udělala podle sebe. Dana se v den svatby nestačila divit. Jediné, v čem jsem ji poslechla, bylo to, že mi můj veliký den nesmí nikdo zkazit. Když mě viděla v krátkých šatech s vlasy do půli zad, málem pukla vzteky. Později se sama přiznala, že nechtěla, abych měla hezčí svatbu než ona. Povedlo se, naše svatba byla úžasná. Dodnes to mezi námi s Danou trochu skřípe. Rodinu si člověk prostě nevybírá.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.