Martina (29): Mám doma skvělého chlapa. Při hádkách ale dělá něco, co mi nahání strach

Našla jsem si úžasného chlapa a šíleně se zamilovala. To bylo osm let zpátky. Byla to taková ta láska, která má pohádkové začátky a ještě teď, když si na ně vzpomenu, mě hřejí u srdce. Čekala jsem na každou zprávu, těšila se z každé minuty a postel jsme kolikrát neopustili celý víkend.

Mohlo by Vás zajímat:

Kristýna (26): V noci za mnou přišel malý chlapec. Až rodiče mi řekli, kdo to vlastně je

Uvěřila jsem, že žiju v pohádce

První mráčky přišly, když jsme se spolu nastěhovali do jednoho bytu. Byli jsme mladí, s penězi jsme to neuměli, a tak jsme často neměli na konci měsíce ani na rohlíky. Dnes se tomu směju a k prvnímu bydlení to asi patří, ale tenkrát přišly první náznaky Petrova zvláštního chování, které mě měly varovat.

On byl Petr zlatý člověk. Pracovitý, společenský, sršel humorem, kamkoliv jsme přišli. Lidé ho měli rádi a já se s ním ráda chlubila. Sama v sobě jsem si vytvořila iluzi, že máme dokonalý vztah a všem jsem to tak prezentovala. I v těch největších hádkách jsem byla mistr přetvářky, protože mi bylo jasné, že se to zase urovná. Vždy se to urovnalo.

Povídali jsme si, trávili spolu hodně času. Měli jsme skvělý sex, usínali v objetí a i po osmi letech jsme se budili polibkem. U televize jsme se drželi za ruku a nikdy jsme se přes den nezapomněli obejmout. Sama v sobě jsem to vnímala jako pohádku. A šíleně jsem ho milovala.

Mohlo by Vás zajímat:

Bára (26): Svedla jsem nejlepší kamarádce snoubence. Pak jsem jí odsvědčila svatbu

Jakmile se pohádáme, sprostě mě uráží

To však jen do chvíle, než Petr projevil svou druhou tvář. Kdykoliv se totiž pohádáme, je strašně zlý. Používá věty, které mě bolí a o kterých si myslím, že by je říkat neměl. "Jsi k ničemu." "Ty by ses nepostarala ani o psa." "Nezajímá mě, co říkáš." "Bude to podle mě, máš smůlu." 

Kdykoliv se totiž začneme kvůli něčemu hádat, přejde do arogance, o které vůbec netuším, kde se v něm bere. A nepřepne z ní zpátky klidně několik hodin. Dokonce mě jednou vyhodil na polní cestě z auta. Byla noc, všude sníh a náledí. Pak mi několikrát volal, já mu nezvedala telefon, hledala autobus a když jsem hovor konečně přijala, šíleně mě seřval, že neumím zvednout telefon a kde jako jsem. Když jsem odmítala, aby pro mě přijel, zase řval, že jsem kráva.

Pak přijde, omluví se a už se o tom nechce bavit. Je to zase ten miliónový Petr, který by se rozdal. To trvá pár dní, než ho něco vytočí. Poslední dobou mi přijde, že ho přestávám milovat. Že už mi řekl příliš mnoho urážek a sprostých slov. Získávám si od něj odstup, už mě ty urážky snad ani nebolí. Zvykla jsem si. Jen nevím, co s tím.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (68): Nesplnila jsem poslední přání jedné své pacientce. Dodnes za to nesu následky

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.