Sousedy si člověk nevybírá. Martina žila v tom, že měli docela štěstí. Ale jen do chvíle, než si sousedé pořídili vířivku. Večer co večer v ní hulákají a obvykle dojde i na milování. Martina čeká na zimu jako na smilování, protože mají okna přímo naproti vířivce. A už jí leze na nervy, že musí každý večer poslouchat sténání.
I když máme s našimi sousedy relativně dobrý vztah, přeci jen je jedna věc, která nám vadí. A to je jejich večerní dovádění ve vířivce. Otevřou si láhev šampusu a nahlas si užívají. Nic by na tom nebylo, kdybychom neměli okno z ložnice hned proti nim.
Se sousedy máme dobré vztahy
Jarka (29) s Igorem (30) jsou vlastně naši nejbližší sousedé. Mají dům hned vedle a odděluje nás jen pletivový plot. Nejsme vyloženě přátelé, ale umíme se spolu pobavit a občas i popít. Čas od času se sejdeme u někoho na zahradě a třeba grilujeme. My s Honzou si držíme od lidí odstup, protože nemáme dobré zkušenosti.
Moc o svých životech neříkáme, takže do místní party nezapadáme. Nechceme tu ale být zcela sami, takže se sousedských radovánek čas od času zúčastníme. Igor je navíc velmi šikovný a dost často nám pomáhá na naší zahradě.
Jenže toto léto se situace trochu změnila. Sousedé si pořídili vířivku, kterou si postavili na část kryté zahrady. Bylo kolem toho veliké haló, protože jsme se museli přijít všichni podívat a novou vířivku náležitě pochválit. A jak jsem tak stála na jejich zahradě, došlo mi, že z našich oken bude vidět, když se v ní budou cachtat.
Sousedé večer souloží ve vířivce
Je to ale ještě horší, než jsem si myslela. Od začátku léta snad nebylo večera, kdy by do ní nevlezli pod vlivem šampusu a nedělali kravál. První týdny to bylo hodně náročné, protože se nahlas smáli a nám to budilo syna. No a jednou, když jsem chtěla zatáhnou závěs, všimla jsem si, že se v té vířivce milují. „Honzo, to musíš vidět," tahal jsem manžela z postele.
„Oni to dělají?" třeštil oči. „Myslím, že jo," řekla jsem a dotáhla závěs. „To snad nemůžou myslet vážně," bědovala jsem. Jak jsem to dořekla, skrze pootevřené okno jsme slyšeli, jak Jarka sténá. „Zavři to okno. Odmítám to poslouchat," hudroval manžel. Musím říct, že to byl velmi zvláštní pocit. Vědět, že se pod našimi okny bezstarostně souloží...
Celé léto jsme to trpěli a doufali, že až přijde podzim, bude taková zima, že už tam nevlezou. Protože usínat každý večer za hulákání a následného sténání je víc než nepříjemné. Společně s Honzou jsme také sbírali odvahu, abychom jim řekli, že nás jejich večerní radovánky ruší.
Se sousedy už se nechceme bavit
Ta situace je poněkud trapná a ani jeden z nás do toho nechce rýpnout. Manžel tvrdil, abychom to vydrželi, že se co nevidět ochladí. Dokonce se nedávno Igora nenápadně zeptal, kdy se taková vířivka zazimovává. Ten ho ujistil, že dokud nemrzne, tak bude v provozu. Taková informace nás nepotěšila.
Celá ta situace navíc výrazně změnila můj pohled na ně. Nepřijde jim to ani trochu blbé. Vědí, že máme doma malého syna. Co kdyby to viděl? Jak bych mu to asi vysvětlila? Kdyby se to stalo jednou, neřeknu ani popel. A možná jim budu i fandit. Ale takhle? Už se s nimi kvůli tomu nechceme bavit. Teď už to vydržíme, ale pokud se to bude příští léto opakovat, budeme to muset řešit.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.