Michal nikdy nepoznal lásku své vlastní matky. Ta ho raději odložila ke svým rodičům, kteří se o něj starali a vychovávali ho. Když zemřeli, Michal zdědil jejich byt. Matka ho požádala, jestli by tam nemohla bydlet. Vyhověl jí, ale nyní potřebuje byt pro svou rodinu. Matka ho však odmítá opustit.
Celý život se o mě víc starali prarodiče než vlastní máma. Ta se věnovala jiným věcem. Když babička s dědou umřeli, nechali mi svůj byt. Máma se do něj chtěla nastěhovat a já kývnul. Teď ho potřebuji pro sebe a rodinu, ale máma se z něj nechce hnout.
Vychovávali mě prarodiče
Myslím si, že jsem byl pro mámu nechtěné dítě. Někde jí to ulítlo a já přišel na svět. Už jako malého mě často dávala ke svým rodičům na hlídání. Prarodiče mě vlastně vychovávali. Vodili mě do školy, dělali se mnou úkoly a připravovali mě na život. Bydlel jsem střídavě s mámou, která lovila chlapy, a u starostlivých prarodičů.
Měl jsem mnohem větší důvěru v ty dva starouše než v mámu. Ta po večerech raději lovila chlapy, než aby byla se mnou doma. Když mi bylo deset let, máma porodila dvojčata. Opět s jiným chlapem. Bylo pro mě překvapením, že bráchy Tomáše a Lukáše měla ráda. Byla s nimi doma a věnovala se jim.
Mě už k sobě nikdy nevzala. Zůstala jsem bydlet u prarodičů. Milovali mě a dávali mi lásku, která mi tolik chyběla. Vystudoval jsem školu a našel si dobře placenou práci. Za všechno jsem byl vděčný babičce a dědovi.
Nechal jsem mámu bydlet ve svém bytě
Dnes žiji s přítelkyní Hankou (28). Je to hodná holka, která mě miluje. Jsem s ní šťastný. Měla i pochopení pro mé velmi časté návštěvy prarodičů. Když je dohnalo stáří, potřebovali pomoc. Jezdil jsem s nimi po doktorech, vařil jim a byl jim pořád k ruce. Máma se o nikoho z nás už nezajímala. Díky bohu za to, že alespoň s bratry mám normální vztah.
Před třemi lety nás ale starouši opustili. Nejdřív umřel děda a pár měsíců na to babička. Odkázala mi jejich byt. A v té době se mohla máma přetrhnout, aby se mnou byla v kontaktu. Velmi rychle jsem pochopil, proč to dělá. Chtěla totiž bydlet v bytě po rodičích. Probíral jsem to doma s Hankou a ta s tím nesouhlasila.
Já ale matce vyhověl a nechal ji v něm bydlet. Platila jen režijní náklady. Náš vztah se příliš nezměnil. Co dostala byt, zase se odmlčela. Když jsem chtěl přijet, vždycky mě odmítla. Hanka za tím cítila levárnu a tlačila mě do toho, abychom se do bytu nastěhovali my dva. Věřil jsem, že až budu byt chtít, máma z něj prostě odejde.
Máma nechce odejít z mého z bytu
Nakonec na to došlo, protože Hanka otěhotněla a dnes spolu máme půlročního syna Matěje. Byt, ve kterém žijeme, není náš. Platíme nájemné, které nás stahuje z kůže. Hanka navrhla, že když mám byt v osobním vlastnictví, je čas, abychom se do něj nastěhovali. Udeřil jsem tedy na matku a požádal ji, aby si něco našla a z bytu se odstěhovala.
Ta se ale ukázala jako bezcharakterní mrcha. Nejdřív dělala, že si tedy něco hledá. Když se tři měsíce nic nedělo, znovu jsem do toho rýpnul. Matka mě začala vydírat. Tvrdila, že byt po rodičích měla podědit ona, ne já. Nedokáže pochopit, proč ho dali zrovna mně. Teď se dohadujeme, aby z bytu odešla. Nechci do toho tahat právníky, ale nedává mi na výběr. Nechápu, kde se v ní bere tolik zloby.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.