Mirky manžel Ondra se rozhodl, že najme hospodyni, aby jí trochu ulehčil, ale pro ni to bylo něco nepředstavitelného. Nelíbilo se jí to natolik, že po pěti návštěvách milou paní vyhodila. Peníze si ale od Ondry brala dál a uklízela všechno sama. Co se stalo, když na to přišel?
Když tu čtu příběhy o tom, jak spoustu žen chce pomoct v domácnosti a manželé jim to zakazují, já měla opačný případ. S manželem Ondrou se nám narodila dcera Laura a já byla v jednom kole. Štvaly mě řeči kamarádek, že jedno dítě = žádné dítě. Naše Laura totiž vydala za dvě a vzhledem k tomu, že Ondra je pedant na pořádek, lítala jsem celý den kolem malé a dokola uklízela byt.
Navíc doktorka přišla na to, že malá je astmatik, takže jsem neustále utírala prach a všechno muselo být dokonale čisté. Dalo se to zvládat, ale abych se večer těšila na milování s Ondrou, na to mi nezbývala energie. S tím se ale nespokojil, takže jednou odpoledne mi oznámil, že najal hospodyni, která uklízí u kolegy doma, a budu mít víc času na malou a večer na něj.
Měla jsem z toho nervy
Jenže já to brala jako ránu pod pás. Vím, že to myslel dobře, ale představa, že mi někdo uklízí byt a hrabe se ve věcech, mi dráždila nervy. Za dva dny ovšem přišla, Ondra se s ní dohodl na částce a domluvili si, co bude dělat. Já si připadala neschopná, a dokonce jsem předtím uklidila. Ona se pustila do žehlení, umyla podlahu, kuchyň a já byla jako na trní. Pravda je, že jsem měla více času na malou, ale já se na ni nedokázala soustředit. Pořád jsem koukala, co zrovna dělá hospodyně.
Ondra přišel z práce a pochvaloval si, jak je uklizeno a já jsem odpočatá, přitom takhle tam bývalo uklizeno vždycky. Večer jsme se milovali, ale já se nedokázala uvolnit, pořád jsem měla před očima naši Helenu. Po její páté návštěvě jsem to nevydržela a řekla jí, že se budeme narychlo stěhovat a již její služby využívat nebudeme.
Přišel nečekaně domů
Ondra mi pro ni dával peníze a já se otáčela ještě víc. Odpoledne jsem padala únavou, ale nedávala jsem to znát, večer jsme trávili v posteli a on se plácal po ramenou, jak nám nový systém funguje. Jenže jednou dopoledne, kdy jsem zběsile drhla zem v koupelně, přišel domů. Oba jsme ztuhli. „Co děláš, vždyť má přijít Helena,“ divil se. Koktala jsem, že jsem něco vylila, ale samozřejmě mi to nevěřil. „A jak to, že už tu dávno není?“ Snažila jsem se ho uchlácholit, že přijde později, ale on jí hned volal. To jsem věděla, že je zle.
Helena mu všechno řekla a Ondra se rozzuřil doběla. Vadilo mu, že jsem lhala a že jsem od něj brala peníze. Na můj argument, že pro mě je to taky práce, tak proč bych nemohla dostat pár stovek, za které nakoupím drogerii, nereagoval. Přiznala jsem, že mi vadí, když je u nás cizí člověk, a on dodal, ať si tedy nestěžuji, že jsem unavená. Dál dělám všechno sama, snažím se věnovat i jemu a na únavu si holt nestěžuji, to se třeba spraví, jak bude dcera větší.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.