Miroslava (68): Pohřbila jsem už čtyři muže svého života. A to ještě nebylo to nejhorší, co jsem musela zvládnout

Určitě bych neřekla, že můj život je jeden z těch šťastných. Snad už od malička se mi lepí smůla na paty. S rodiči jsem neměla úplně ukázkový vztah. Táta byl alkoholik a pokaždé, když se napil, byl dost agresivní. Nikdy jsem nepochopila, jak mu to může moje matka tolerovat, a tak ani můj vztah k ní nebyl nijak vřelý.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (43): Po manželově smrti jsem se nestačila divit tomu, co nám zanechal. Rozhodla jsem se ale bojovat

První láska se mi zabila na motorce

Krátce po svých osmnáctých narozeninách jsem proto odešla z domova. Měla jsem kde složit hlavu, protože ještě na škole jsem si našla přítele. Oba jsme sdíleli špatnou zkušenost s rodinou, a tak stěhování pro nás bylo ideálním řešením. Brzy nato jsme se vzali. Dlouho jsem se z našeho manželství radovat nemohla. Pavel byl vášnivý motorkář, ale neměl ještě dostatek zkušeností. Jednou v noci správně neodhadl zatáčku a vyboural se.

Dlouho jsem ho oplakávala, zpětně mohu říct, že on byl moje osudová láska, a když přemýšlím o nejšťastnějším období svého života, mám na mysli chvíle strávené s ním. I přes jeho tragickou smrt jsem se snažila jít dál, záhy jsem se vdávala podruhé. Se svým druhým mužem jsem byla nejdéle, narodily se nám dvě krásné děti, ale ani to nestačilo k tomu, abych byla šťastná. Umřel, když mladšímu synovi bylo patnáct let.

Mohlo by Vás zajímat:

Ljuba (40): Po rozvodu se na mě konečně usmálo štěstí a našla jsem si skvělého chlapa. Má to ale háček

Třetího muže mi vzala rakovina, čtvrtého covid

I přes nepřízeň osudu jsem se snažila neupadat do depresí. Už kvůli svým synům. Nakonec mě překvapili nejvíc oni dva. Asi tušili, že bych ráda s někým sdílela život, a tak mě seznámili se svým učitelem ze střední. Přátelili jsme se asi pět let, než mě požádal o ruku a já se vdávala potřetí. Jeho mi nakonec vzala rakovina.

Ani můj čtvrtý manžel mi nevydržel dlouho. Byli jsme spolu jedenáct let. Myslím si, že by to byl můj poslední vztah nebýt covidu. Netuším, kde jsme se nakazili. Jediné, co si pamatuji, je jeho zhoršující se stav. A když ho vezli do nemocnice, věděla jsem, že konec je blízko.

Mohlo by Vás zajímat:

Bořek (56): Vyhodil jsem manželku z baráku. Nemíním se nad ní slitovat

Pro všechny jsem černá vdova

Po smrti čtvrtého manžela se mi zhroutil svět. Přestala jsem úplně vycházet ven. Synové se mě snažili povzbuzovat, ale když zjistili, že je to marné, nechali toho. Půl roku jsem nevytáhla paty z domu. Nákupy mi kluci vozili a na procházky jsem nechodila.

Před necelým měsícem se jim podařilo mě přemluvit, abych s nimi šla do nedalekého obchodu. „Pojď s námi, mami, udělá se ti lépe, uvidíš,” přemlouvali mě synové. A právě tam se to stalo. Od všech známých tváří, které jsem potkala, jsem slyšela šepot. „To je ta černá vdova,” říkali a vůbec jim nepřišlo divné, že je slyším. To byl pro mě konec, s touhle nálepkou nedokážu žít.

Další příběhy ze života ➔

Mohlo by Vás zajímat:

Oskar (29): Mamčina kamarádka chtěla zapojit pračku. Ve skutečnosti jí šlo o něco jiného

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.