Monika (28): Po smrti kamarádky jsem z žalu zahodila náramek přátelství. O rok později jsem ho našla na jejím hrobě

Už od základní školy jsem měla věrnou kamarádku Sandru. Jednoho dne nám nechala na zakázku vyrobit náramky přátelství. Dávala mi ho proto, abych na ni nikdy v životě nezapomněla. Po její smrti jsem z žalu náramek zahodila. Místo, kde se nakonec objevil, mě velmi překvapilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Sváťa (26): Po smrti babičky jsem si slíbil, že na noční oblohu se už nikdy nepodívám. Nakonec si mě přivolala sama

Kamarádka mi darovala náramek přátelství

Sandra byla vždycky takový smíšek, dokázala mě vytáhnout z jakékoliv šlamastiky. Vždycky byla i zodpovědnější než já. Než něco udělala, několikrát si to pořádně rozmyslela. Já jsem se do všeho vrhala po hlavě a nad následky jsem nepřemýšlela. To ona mě svým způsobem chránila a hlídala. Když mi k osmnáctým narozeninám dávala náramek přátelství, přišlo mi to roztomilé.

„To je na stvrzení našeho přátelství," pronesla vážně a navlékla mi ho. „Máš ho, abys na mě nikdy v životě nezapomněla," dodala a usmála se na mě tím svým láskyplným úsměvem. Roky plynuly a naše přátelství i nadále kvetlo. Sice jsme se odstěhovaly do jiných měst, ale pořád jsme se snažily být v kontaktu.

Sandra se po čase usadila a založila rodinu. Já jsem se pořád hledala. Střídala jsem muže jako ponožky, v žádné práci jsem nevydržela déle jak rok. Jako kdybych nevěděla, kdo jsem. Útěchu jsem vždycky našla u Sandry, která si mě vyslechla a podpořila mě. Byla to kamarádka s velikým K. A když jsme zrovna nebyly spolu, hladila jsem si na ruce náramek, který mi darovala.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (57): Babička mi před smrtí darovala andělský medailon, stal se spásou naší rodiny

Po kamarádčině smrti jsem zahodila náramek přátelství

Když mi jednoho dne volala, že čeká druhé dítě, radostně jsem jí gratulovala. V průběhu těhotenství se mi svěřila, že má divný pocit. „Myslím, že je něco špatně. Bojím se," strachovala se. Já to brala jako obavy těhotné ženy a snažila se ji uklidnit. V tu dobu jí do porodu zbýval asi měsíc. Den, kdy mi volal její manžel, že Sandra během porodu zemřela, asi nikdy nezapomenu.

To, na čem mi nejvíce záleželo, bylo najednou pryč. Její telefon nikdo nezvedal... V tu nejtěžší chvíli mě nenapadlo nic lepšího, než pod návalem emocí vzít náramek a zahodit. Udělala jsem to kousek od svého bydliště. Jako kdybych to přátelství chtěla pomyslně ukončit. I když snad nebylo dne, kdybych si na ni nevzpomněla.

Byla jsem srab, nešla jsem ani na pohřeb. Bála jsem se, že bych tu bolest neunesla. Celý rok jsem se snažila dělat, že se nic nestalo. A pak jsem měla sen. Byla v něm Sandra. Prosila mě, abych jí přišla na hrob. Sen byl tak opravdový, až jsem se rozhodla, že za ní konečně zajedu. Cestou na hřbitov jsem si uvědomila, že nemám ten náramek a přepadla mě lítost.

Mohlo by Vás zajímat:

Hedvika (22): Nerudný soused hlídá vchodové dveře i po smrti. Je to divné, ale vlastně trochu uklidňující

Náramek jsem našla na jejím hrobě

Když jsem došla k jejímu hrobu, zhluboka jsem se nadechla a poklekla. „Ahoj, Sany,“ pohladila jsem náhrobní desku. Chtěla jsem odhodit hromadu listí, která na hrob popadala. A jak jsem do listí hrábla, našla jsem tam svůj zahozený náramek. „Panebože! Jak je to možné?" vykřikla jsem. Listí se zvedlo z hrobu a zavířilo ve vzduchu.

V něm se objevila Sandřina tvář. „Už ho nikdy nesundávej," zaznělo. Se slzami v očích jsem si náramek znovu navlékla. Ucítila jsem příval neznámé energie. Jako kdybychom byly zase spojené. Nikdy nedostanu odpověď na to, jak je tohle možné, ale stalo se to. Věřím na vyšší moc. A i na to, že nás dvě ten náramek skutečně spojuje.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Hedvika (30): Vrátila jsem se domů sedm let po matčině smrti. Čekalo na mě milé překvapení

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.