Naďa (24): Cestou přes pole mě pronásledoval zvuk kopyt a úpění. Záhadu jsem rozluštila až díky kronice

Tato příhoda se udála asi před rokem a půl. Šla jsem na návštěvu za kamarádkou Dášou (24), s níž jsem na střední škole seděla v jedné lavici. Byly jsme podobné povahy, hodně jsme si rozuměly, po maturitě se ale každá z nás vydala jinou cestou. Já se navíc odstěhovala z města na vesnici, nějaký čas jsme se neviděly a přestaly být v kontaktu.

Mrzelo mě to, proto jsem jí jednoho dne po dlouhých čtyřech letech zkusila napsat. Jak se má a tak... Odpověděla mi během chvíle. Evidentně byla ráda, že jsem se ozvala. Přitom mi mimo jiné sdělila, že změnila adresu. K mému nadšení z ní vypadlo, že bydlí kousek ode mě, respektive ve vedlejší vesnici.

Mohlo by Vás zajímat:

Aneta (41): Ve výtahu jsem strávila nejděsivější půlhodinu života. Dodnes nevím, co ty zvuky měly znamenat

Slyšela jsem za sebou dusot koňských kopyt

Domluvily jsme, že za ní v sobotu odpoledne přijdu, popovídáme, zapaříme… Byl říjen, venku však pořád panovaly příjemné teploty, což bylo na procházku úplně super. Vzala jsem to proto pěšky až do vesnice, kde Dáša žila. Bydlela na jejím konci v rodinném domě, kam se dalo dostat dvěma způsoby. Buď kratší cestou přes pole a pak vyběhnout na kopeček, nebo značně delší, která vedla po silnici, stoupající v serpentinách až k jejímu obydlí.

Zvolila jsem kratší variantu přes pole. I proto, že mi už ubývaly síly. Viděla jsem, že na jeho okraji byla vyšlapaná cestička, kterou se dalo pohodlně jít. Ušla jsem ale jen pár kroků, když jsem zaslechla nějaký zvuk. Prudce jsem se otočila, jenže nikoho nespatřila. Pokračovala jsem tedy dál, abych po pár metrech slyšela další podivný zvuk přímo za sebou. Udělala jsem dalších pár kroků a rozpoznala dusot koňských kopyt. Jakmile jsem však otočila hlavu, nikdo tam nebyl.

Kdykoliv jsem se pohnula vpřed, zřetelně jsem slyšela, jak za mnou někdo cválá. Jako by mě pronásledoval. Záhy jsem navíc kousek za mnou vnímala bolestní výkřiky, které každým krokem sílily. To už jsem dostala opravdu strach a přidala do kroku, zvuk kopyt se ovšem nevzdaloval. Naopak. Byl mi stále v patách.

Mohlo by Vás zajímat:

František (66): Manželka zemřela, přesto je mi pořád nablízku. V noci slýchávám podivné zvuky

Zpáteční cesta už proběhla v klidu

Po pár minutách jsem konečně přešla pole. A když jsem se vyhoupla na vozovku, všechno se rázem vrátilo do normálu. Spadl mi balvan ze srdce, přesto mě událost opravdu rozhodila. Přišla jsem k Dáše, které jsem po radostném shledání vylíčila, co se mi přihodilo.

Probíraly jsme záhadu ze všech stran, ale k racionálnímu vysvětlení nedošly. Navíc jsme si měly hodně co říct, takže jsem poměrně brzy na tajemné zvuky z pole zapomněla. Ráno po probuzení se mi ale příhoda opět vybavila. Čekala mě cesta domů stejnou cestou. Dáša mě uklidňovala, že mě doprovodí a pole se mnou přejde, což mě potěšilo.

Když jsme se k němu blížily, nervozita stoupala. Procházely jsme vyšlapanou pěšinkou a já bedlivě naslouchala, jestli se znovu neozvou včerejší zvuky. Nic se díky bohu nestalo. Vládl tam absolutní klid, že by člověk slyšet i spadnout špendlík. Přešly jsme pole, já poděkovala Dáše, rozloučila se s ní, ale sobotní událost mi dál vrtala hlavou.

Mohlo by Vás zajímat:

Adam (32): V novém domě usínáme každý večer nervózní. Děsí nás záhadné zvuky, kroky a stíny

Pronásledoval mě duch zavražděného sedláka?

Chtěla jsem té záhadě přijít na kloub. Na internetu jsem proto zjišťovala informace o tamním poli, jenže nic zvláštního se mi najít nedařilo. Až při čtení vesnické kroniky jsem narazila na zajímavou zprávu. Před téměř sto lety byl údajně právě na tomto poli zavražděn starší sedlák, jenž po vsi jezdil na vraníkovi a vlastnil statek. Vrah ho chtěl tehdy okrást a zasadil mu nožem do zad smrtelné rány.

Nevím, jestli se ten den, kdy jsem po poli procházela, ozval jeho duch. Každopádně od té doby jsem Dášu navštívila ještě několikrát, žádný podivný zvuk jsem ale už nezaregistrovala.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Blanka (24): V noci se ze stodoly ozývaly divné zvuky. Když jsme tam s dědou šli, nestačili jsme se divit

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.