Naděždina dcera se po rozvodu pomátla. Začala si do domu, kde s matkou bydlí, tahat muže. Každý týden někoho jiného. Naděžda dceru prosila, aby nedělala hlouposti a našla si chlapa pro život. Jenže se se zlou potázala.
Dcera Lucie (30) se vdávala velmi mladá. S Danem (31) se brali, když jí bylo osmnáct. Milovala ho celým srdcem. Byla přesvědčená, že on je muž jejího života. My s manželem jsme doufali v to samé.
Mladí bydleli s námi
Těsně po svatbě se nastěhovali k nám. My jim to s Milošem tehdy nabídli. Měli chvíli po škole a peněz na vlastní bydlení se jim nedostávalo. Náš dům je dost velký, takže obývali celé horní patro a my s manželem žili dole. Jediná nevýhoda byla, že jsme měli jen jednu kuchyň. Lucie odmítala, abych pro ně vařila, takže jsme si vytvořily plán, která z nás kdy bude připravovat jídlo.
Lucka a Danem si dokoupili malou lednici, kterou si postavili vedle té naší. Společné bydlení fungovalo. Dan občas pomohl manželovi s prací na zahradě. I když se říká, že dvě generace by spolu neměly bydlet, že to ničí vztahy, u nás to tak nebylo. Společné bydlení fungovalo téměř dvanáct let.
Mladí pak začali mluvit o dětech. Na ty jsem se obzvlášť těšila. Jenže jim nebylo přáno a ukázalo se, že je dcera neplodná. Následoval sled události, který nám všem změnil životy. Dan to neunesl, že by neměl být otcem, a Lucii opustil. To byl šok pro nás všechny. Byla jsem ráda, že Lucka bydlí u nás, že jí budu v těžkých chvílích oporou.
Dcera po rozvodu začala blbnout
Pár měsíců nato jsem i já zůstala sama. Miloš zemřel na následky dopravní nehody. Obě jsme bojovaly s nepřízní osudu po svém. Zatímco já se uzavřela do sebe, Lucka začala blbnout. Domů si vodila muže. Docházelo mi to až zpětně, že žádný z nich se u nás neobjevil víc než jednou. Ve společné kuchyni jsem každý týden potkávala někoho jiného.
Když jsem se Lucky ptala, co to provádí, řekla: ,,Je to můj život, tak mě nech být.“ Děsilo mě, že se nebojí pohlavních nemocí. Vybírala si sice muže svého věku, ale evidentně jen na sex. Často mě v noci vzbudilo vrzání postele a hlasité skřeky. Vydržela jsem to půl roku, a pak jsem jí dala nůž na krk. ,,Takhle se problémy neřeší. Vezmi rozum do hrsti a najdi si muže pro život,“ vyzvala jsem ji.
,,Pokud v tom chceš pokračovat, tak se odstěhuj. Náš dům není žádný podnik, jestli mi rozumíš,“ řekla jsem natvrdo. Byla na mě ale připravená. ,,Mami, polovina domu je moje, takže vyhodit mě nemůžeš. Nemáš mi co zakazovat. Nikam se stěhovat nebudu,“ odbyla mě. Od toho rozhovoru se zvýšila frekvence mužů v našem domě.
Vůbec ji nepoznávám
Už si toho všimlo i okolí. Vznikají drby, že to dělá Lucka za peníze, což se mě velmi dotklo. Náš vztah je na bodu mrazu. Nemluvíme spolu, vyhýbáme se jedna druhé. Kdyby byl Miloš na světě, určitě by to s ní dokázal vyřešit. On byl pro ni vždycky autorita. Jako by nestačilo, že jsem ztratila manžela a teď postupně přicházím o dceru.
Dopracovala to tak daleko, že se skoro bojím po domě pohybovat. Nejednou se mi stalo, že jsem potkala na chodbě cizího polonahého muže. Je mi to vrcholně nepříjemné. Lucka tím zjevně řeší rozvod i svoji neplodnost. Nemám na ni páku. Možná budu muset udělat to nejhorší. Půlku domu dát k pronájmu a od dcery odejít. Třeba jí to konečně dojde.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.