Nataša (61): Vnučka mě vyvedla z omylu, že duše mrtvých neexistují. Sama jsem cosi zahlédla

Když moje dcera Radka (33) porodila, byla jsem tou nejpyšnější matkou pod sluncem. Současně mi tím začala nová role. Stala se ze mě babička.

Mohlo by Vás zajímat:

Slávek (44): Přestěhovali jsme se do domu po tchánovi. Dějí se nám tam zvláštní věci

Vzali jsme vnučku na statek

Malá Bára byla sluníčkem našich životů. Dokázala všem spolehlivě zahnat špatnou náladu. I můj despotický manžel Franta (65) se na stará kolena díky ní změnil. Stal se z něj milující a ochranářský dědeček. Dokud byla Bára batole, hlídat jsme se ji báli. Slíbila jsem ale Radce, že jakmile trochu povyroste, budu ráda, když k nám na venkov malá přijede.

Bára rostla před očima, a když oslavila čtvrté narozeniny, naplánovali jsme první víkend, který stráví jen s námi. Navařila jsem si všechno dopředu, abych měla volné ruce jen pro milovanou vnučku. Franta už měl v hlavě připraveno, co všechno chce Báře ukázat. Máme kousek od domu menší statek, kde chováme zvířata a něco málo pěstujeme.

Franta se rád chodil ulévat do stodoly, kde si dával pivo. Právě tam chtěl vnučku vzít. Ukázat jí zvířata a provést ji celým statkem. Šla jsem nakonec s nimi, protože byl zrovna krásný slunečný den. Bára pobíhala po pozemku a bylo vidět, jak jí pobyt venku svědčí. Pak popoběhla k plotu vedlejšího stavení. Chvilku se zadívala do okna a někomu mávala.

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (30): Vylezla jsem na střechu a chtěla si vzít život. Pak se ale stalo něco neuvěřitelného

Stále mávala neviditelné ženě z vedlejšího domu

My jsme se na ni s Frantou udiveně dívali, protože vedlejší dům byl roky opuštěný. Manžel se jí zeptal: „Komu máváš?“ Bára s úsměvem na tváři odvětila: „Té paní, co je v okně.“ My jsme ale nikoho neviděli. Vnučka tam ještě pár minut stála a pak si šla hrát. Než jsme odešli, otočila se k domu a znovu zamávala. V okně ale stále nikdo nebyl.

„Ach ty děti,“ povzdechla jsem si naoko. Druhý den chtěla jít Barča opět na statek. Nebyl důvod jí nevyhovět. Ale místo toho, aby šla hladit zvířata, zamířila rovnou k plotu. Dlouze se zadívala do okna prázdného domu. „Už tam zase je,“ pronesla a začala mávat. Volala jsem na ni, aby se vrátila. Nereagovala na mě. Byla tak zabraná do toho okna, jako by zapomněla na okolní svět.

To už mi přecházel mráz po zádech. Šla jsem pro ni k plotu. „Pojď už,“ vyzvala jsem ji. „Babi, ale ta paní je tady sama. Chci tu s ní ještě chvíli být,“ prosila mě. „Jaká paní? Nikoho tam nevidím. Roky tam nikdo nežije. Jak ta žena vypadá?“ zeptala jsem se. „Má dlouhé zlatavé vlasy a smutné oči,“ hlesla Bára. „A kolem krku krev, babi. Asi ji někdo zabil,“ pronesla vnučka.

Mohlo by Vás zajímat:

Romana (23): Po mámině smrti jsem hledala útěchu v lese. Málem mě to stálo život

Přísahala bych, že jsem také něco zahlédla

Chvíli mi trvalo, než mi to došlo. V domě si před lety vzala život jedna žena. Šlo o nešťastnou lásku. Oběsila se v nejvyšším patře domu, což jsem Báře nemohla říct. Podle pohledu vnučky ale bylo zřejmé, že tam skutečně někoho vidí. Společně s Bárou jsem se znovu zadívala do okna.

Přísahala bych, že se tam zrovna pohnula stará záclona. Přesně tak, jako by za ní někdo stál. Vzala jsem vnučku za ruku a šly jsme kvapem domů. Druhý den už měla jet Bára za rodiči. Chtěla se ale s ženou jít rozloučit. Byla tak přesvědčivá, že jsme to dovolili.

Natrhala jí kvítí a položila ho před dveře domu. Naposledy zamávala a odjela. Když jsem se tam šla večer podívat, květiny byly pryč. Ten den panovalo bezvětří, takže uletět nemohly. Mám se od vnučky ještě co učit.

Mohlo by Vás zajímat:

Izabela (20): Neznámý muž mě ve snu prosil, abych vyšla před dům. Šokovalo mě, co jsem tam našla

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.