Nikola (28): Když přítel skončil na vozíku, stal se z něj nesnesitelný mrzout. Zvažuji, zda nebude lepší odejít

To, co začalo jako pohádka, je teď noční můrou. Moje životní láska skončila na vozíku a já nevím, co si počít. Zůstat a zahodit svoji budoucnost? Postarat se o něj a být mu oporou, protože to milující partneři dělají?

Mohlo by Vás zajímat:

Leontýna (36): Partner skončil na vozíčku. Okolí mě nabádalo k něčemu naprosto otřesnému

Richard je moje první veliká láska

Naše láska začala před třinácti lety. Bylo nám s Richardem (28) patnáct, když jsme se do sebe bláznivě zamilovali. Já jsem v té době závodně plavala a jeho družstvo začalo trénovat na stejném místě. Chvíli jsme po sobě pokukovali, až mě jednoho dne oslovil. Místo typického rande jsme si šli spolu zaplavat.

Byla jsem o chlup lepší a jemu to velmi imponovalo. Čas ukázal, že naše vášeň pro sport je velikým pojítkem. Místo vysedávání někde v kině jsme vyráželi na kola, rafty nebo spolu chodili cvičit do posilovny. Sport spojoval naše duše. Mimo to jsme se milovali i jako lidé. Richard byl pohodář, který se nechtěl zbytečně hádat.

Náš vztah nám kdekdo záviděl. Skutečně jsme se nehádali a každý den, který nám život nabízel, jsme využili na maximum. Samozřejmě jsme řešili i běžné věci. Rodiny se zajímaly, kdy se vezmeme a kdy porodím první dítě. My jsme věděli, že to jednou sice přijde, ale jsme měli pocit, že máme hodně času.

Mohlo by Vás zajímat:

Magda (25): I přes vážnou nemoc jsem se rozhodla mít dítě. Někdy je to těžké, ale já se nevzdávám

Pád z kola nám změnil životy

Loni jsme jako každé léto vyrazili s přáteli na cyklovýlet do hor. Kdybych věděla, co se stane, nikdy bychom nejeli. Richard při sjezdu z prudkého kopce sletěl z kola. Narazil o strom a poté se vysokou rychlostí kutálel dolů. A než se zastavil, čekal ho ještě jeden prudký náraz o skálu.

Zůstal nehybně ležet na zemi. Proběhl rychlý transport do nemocnice, kde doktoři bojovali o jeho život. Když se po pár dnech konečně probral, i já měla pocit, že jsem se znovu narodila. Doktor nám začal říkat jednu věc za druhou. Zlomené obě nohy, porušená mícha a doživotní následky... Můj milovaný Richard skončil na vozíku.

Několik měsíců ležel v nemocnici. Čekaly ho nekonečné rehabilitace a cvičení. Věřila jsem, že když budeme společně bojovat, že to zvládneme. Jenže Richard se změnil. Dodnes nemá chuť jakkoliv se snažit, cvičit a doufat v naději. Svým způsobem je smířený s tím, že je mrzákem. V jednom kuse mě od sebe odhání a je až zlý.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (64): Roky se starám o nemohoucího manžela. Přistihla jsem se při strašlivé myšlence

Někdy si přeji od něj odejít

A já ho takového neznám. Vždycky byl samý vtípek, úsměv a na život se díval s nadhledem. Teď je mrzutý a odevzdaný. S nikým pořádně nemluví, a to ani se svými rodiči. Jakékoliv milé slovo ho akorát tak naštve. Má pocit, že ho všichni litujeme a brečíme nad jeho osudem. Už je tomu víc jak rok a situace se nezměnila.

Skoro se na něj bojím mluvit. Mám výčitky svědomí, když jdu s kamarádkou ven a on sedí doma. Odmítá se opět začlenit do života. Vím, jak moc ho trápí, že nemůže sportovat. Věřím ale, že kdyby se trochu víc snažil, dokázal by ještě veliké věci. Jen už si nejsem jistá, jestli mu dokážu pomáhat. Už mi tolikrát svými jedovatými slovy ublížil, že ztrácím síly.

Někdy si nepřeji nic jiného, než od něj odejít. Ale když si to představím, bojím se být bez něj. Tak moc bych si přála, aby se mi vrátil ten starý dobrý Richard...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Kateřina (54): Manžel odmítl léčbu rakoviny, prý je připraven odejít. Jeho rozhodnutí nikdy nepochopím

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.