Nina se před šesti měsíci nastěhovala do menšího bytu v Mikulově. Už první noc měla podivný sen o malé dívence. Ta jí seděla na posteli a hladila jí ruku. Sen se pak Nině vracel každou noc. Nedalo jí to, vyhledala předchozí nájemnici a zjistila, že za jejími vidinami vězí tragická událost.
Bude tomu půl roku, co jsem se nastěhovala do jednoho menšího bytečku ve starším panelovém domě. Už od první noci jsem zde mívala vždy k ránu stejný sen. Až po čase jsem zjistila, že nejde o sen, ale o setkání s duší zemřelé dívenky.
V noci jsem měla sen o malé dívence
Vždycky jsem si přála žít v Mikulově. Před rokem jsem v jeho srdci sehnala menší byt, do kterého jsem se stěhovala. Majitelka mi v krátkosti řekla, že přede mnou tam bydlela žena s malou dcerkou. Když se o ní zmiňovala, sklonila oči k zemi. Já se na nic neptala a těšila se na vybalování krabic.
První noc jsem padla do postele, jako když mě do vody hodí. Kolem jedné ráno mě vzbudil pocit, že někdo sedí na matraci. Když jsem otevřela oči, na kraji postele jsem zahlédla drobnou tmavovlasou dívenku. Hladila mě po ruce. Chtěla jsem ucuknout, ale tělo mě vůbec neposlouchalo, zůstalo nehybně ležet. Tak jsem se snažila zakřičet, ale nevyšla ze mě ani hláska.
Pak jako když utne a já se ráno probudila do nového dne. Nic nenasvědčovalo tomu, že bych měla v noci nezvanou návštěvnici. Usoudila jsem tedy, že šlo jen o sen. Následující den jsem se zabydlovala a velebila svoje nové hnízdečko. Původní nábytek jsem trochu přestěhovala a za jednou skříní našla zlatý přívěšek ve tvaru srdíčka. Pravděpodobně patřil předchozím nájemníkům.
Vyhledala jsem předchozí nájemnici bytu
Po několika měsících mě začal sen o dívce znepokojovat. Přišlo mi zvláštní, že se pokaždé vzbudím ve stejný čas. Holčička má na sobě stále stejné bílé šatičky s červenými puntíky. Napadlo mě, že se znovu zeptám majitelky bytu na tu ženu s dcerkou. Když mi dávala její adresu, tvářila se velmi smutně.
Když jsem stála před dveřmi bytu neznámé ženy, vlastně jsem nevěděla, co jí mám říct. Než jsem stihla zaťukat, sama mi otevřela. ,,Čekala jsem vás,“ řekla a pozvala mě dál. Značně jsem znervózněla. Žena mi nabídla čaj a pak rozbila ticho. ,,Chodí za vámi, viďte?“ pronesla. ,,,Je to tak?“ povzbudila mě, abych se o tom nebála mluvit.
Rozhlížela jsem se po obývacím pokoji, když jsem spatřila fotografii, která mi vyrazila dech. ,,Ta dívka,“ řekla jsem vyděšeně. ,,To je moje dcera Lucinka,“ odvětila žena a vzala rámeček do ruky. ,,Objevuje se mi ve snech,“ rozhodla jsem se promluvit. ,,Já vím,“ konstatovala žena a pohladila mě po rameni. ,,To srdíčko,“ ukazovala jsem prstem na fotku. ,,Našla jsem ho,“ dodala jsem a ženě se na tváři objevil úsměv.
Dívka ze snu je její zesnulá dcera
Nakonec jsem jí podrobně vylíčila, o čem se mi pravidelně zdá. Když mi řekla, že to není sen, ale návštěva zbloudilé duše její mrtvé dcerky, zatrnulo mi. ,,Proto jsem se musela odstěhovat. Už jsem to nezvládala,“ hlesla tiše. ,,Ale vy, vy byste jí mohla pomoci najít cestu ven,“ prosebně se na mě zadívala. Ludmila, tak se ta žena jmenuje, mi prozradila, že její dcera v tom bytě před lety zemřela.
Ona sama se snažila pro její dušičku najít klid, ale nedokázala to. Teď o to žádá mě. I když nevím, co mám udělat, o něco se pokusit musím. Každou noc, kdy za mnou Lucinka přijde, se snažím o komunikaci. Myslím, že jsem udělal pokrok. Už mě nesvazuje paralýza. Mohu hýbat končetinami a mluvit. Bude to běh na dlouho trať, ale věřím, že jí nakonec pomohu dojít klidu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.