Veronika jela se svým přítelem k jeho rodičům na víkend do nově zrekonstruovaného domu. Veronika se v něm necítila dobře. V noci ji vzbudil psí štěkot a vytí. V domě ani v okolí ale žádný pes nebyl. Co to tedy slyšela?
S přítelem Matějem jsme spolu rok. Už jsme se vzájemně představili rodinám. Jeho rodiče před časem koupili starší dům, kde zrovna dokončili rekonstrukci. Chtěli se pochlubit, jak dali starému domečku novou tvář, a pozvali nás na víkend.
Podivný pocit v domě
Domeček byl na odlehlém místě. Budilo to ve mně takový zvláštní pocit, ale víkend tam zvládnu, říkala jsem si při vstupu do baráku. Abychom lépe pochopili, co vše opravili, ukázali nám fotky před rekonstrukcí. Musím uznat, že odvedli kus práce. Byla to veliká změna. Ptala jsem se, kdo tam vlastně před nimi bydlel.
Matějova matka vyprávěla, že předcházející majitelé byli nějací podivíni. Během rekonstrukce nacházeli všude možně ostatky zvířat. Přesně nevím proč, ale cítila jsem se v tom domě divně, nebyla jsem ve své kůži.
Navečer kolem domu padla hustá mlha. Široko daleko nebyl žádný jiný dům. Představa, že jsme tam zcela sami, mi nebyla vůbec příjemná. Rodiče nás ubytovali v pokoji v přízemí. Lehla jsem si do postele a nepřála si nic jiného než usnout. Matěj usnul hned.
Psí štěkot
Asi v jednu ráno jsem zaslechla vyjícího psa. Nedávalo mi to smysl, protože rodiče psa neměli a kolem nás nikdo nebydlel. Vycházelo to z chodby. Plná strachu jsem se tam šla podívat. Vytí bylo silnější a silnější. Když jsem došla na místo, kde bylo slyšet nejvíc, pod nohama mi něco proběhlo.
Uskočila jsem a letěla zpět do pokoje. Vzbudila jsem Matěje a křičela jsem: „V chodbě je nějaké zvíře, asi pes.“ Matěj mě odbyl z polospánku: „To se ti jen zdálo, tady žádný pes není, spi.“ Já se zaposlouchala do zvuků v domě. Byla jsem přesvědčená o tom, že je to určitě pes.
Nemohla jsem pořádně usnout, strach byl velmi silný. Nad ránem jsem konečně zabrala. Hned ráno jsem to znovu vyprávěla Matějovi. Když už se s ním dalo mluvit, řekl mi, že když tady spal s rodiči poprvé, také toho psa slyšel. Pak se přiznal, co mu matka vyprávěla. Váhala jsem, zdali to chci vůbec slyšet.
V domě žije dál
Předchozí majitelé prý psa měli. Nestarali se o něj a říká se, že ho týrali. Pes zemřel, protože byl podvyživený a zanedbaný. „Myslíš, že nás tady teď jako straší?“ zeptala jsem se Matěje. Čekala jsem, že se mi bude smát, ale jen kývl hlavou, že si to myslí. Zeptala jsem se jeho matky, kde přesně umřel.
Nebyla si jistá, ale mělo to být v chodbě, kde byl věčně přivázaný. To by do sebe zapadalo, protože přesně z toho místa jsem v noci slyšela, jak kňučí. Bylo mi z toho velmi úzko. Nejraději bych už jela domů, ale čekala nás ještě jedna noc. S Matějem jsme celou noc poslouchali, zdali se to stane znovu.
Kolem jedné ráno to samé vytí a štěkot. Šli jsme tam spolu. Neviděli jsme přímo psa, ale zvuk klapajících drápků o podlahu jasně říkal, že je to pes. Ublížit nám nechtěl, už by to dávno udělal. Modlím se, aby už jeho duše měla konečně klid.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.