Když se její dcera začala zničehonic chovat divně, přisuzovala to Oldřiška drogám. Ty ale záhy vyloučila. Soňa se jí přesto ztrácela před očima a v noci se budila s poškrábanými končetinami. Ve škole mluvila cizí řečí, které nikdo nerozuměl. Až babička přišla na to, co se Soně přihodilo.
V životě nás potkají situace, se kterými si nevíme rady. Ještě donedávna jsem dokázala vyřešit kdejaký problém. Ať už pracovní, nebo v rámci rodiny. To, co nám ale nevědomky přichystala naše dcera Soňa, bylo i na mě trochu moc.
Dcera se začala v noci budit strachy
Soňa je obyčejná sedmnáctiletá holka, která bude za rok formálně dospělá. Nikdy se nevymykla naší kontrole. Ve škole patřila k průměrným studentům. Mezi její záliby patřila převážně četba. Dodnes hraje závodně házenou. Její sny o budoucnosti se také vždy tvářily normálně.
O to těžší bylo pro nás s manželem Honzou (47) pochopit, proč se zničehonic začala chovat divně. Zhruba před půl rokem nás v noci vzbudil Sonin šílený jekot. Oba jsme vylétli z postelí a běželi za ní. Seděla v hysterickém amoku na posteli. ,,Už byl zase tady,“ opakovala stále dokola. ,,Kdo tu byl? To se ti jen zdálo,“ uklidňoval ji Honza.
,,Já se hrozně bojím,“ brečela mu v náručí. Nám to v tu chvíli přišlo spíše úsměvné, že se ve svém věku bojí sama v pokoji. Pohladili jsme ji, popřáli dobrou noc a odešli. Za hodinu se to opakovalo. Honza měl pro dceru vždycky slabost, takže si lehnul k ní. Až do rána byl klid. Nijak zvlášť jsme to neřešili.
Dělala problémy i ve škole
Za nějaký čas se to opakovalo. Tentokrát s tím, že Soňa měla velmi ošklivě poškrábané ruce. Nedokázala nám vysvětlit, jak se jí to stalo. Tvrdila, že to asi udělal ,,on“. Ale kdo je ten on, jsme z ní nedostali. Já pojala podezření, jestli nám holka nelítá v drogách. Více jsem se na ni zaměřila. Zkoumala jí ruce i nos, jestli třeba nešňupe.
Jednou jsem jí dokonce obrátila pokoj vzhůru nohama a doufala, že nic nenajdu. ,,Tak drogy to podle mě nejsou,“ oznámila jsem manželovi v posteli. ,,Něco s ní ale je. Musíme zjistit co. Nelíbí se mi to,“ řekl zadumaně Honza. Než jsme stihli něco podniknout, zavolali si nás k dceři do školy. Její třídní nám naznačila, že má o Soňu strach.
,,Víte, ona zničehonic začne mluvit řečí, kterou nikdo nezná. Zní to, jako by klela nebo říkala nějaké zaklínadlo,“ ozřejmila učitelka a my si připadali hloupě. Nešlo si nevšimnout, jak Soňa ztrácí barvu, špatně jí a celkově se do sebe uzavírá. Nezbylo nám než ji vzít k psychologovi. Moc nám ale nepomohl, protože dcera podle něj nevykazovala žádné abnormality.
Babička odhalila příčinu jejích nesnází
Její stav se týden od týdne zhoršoval. Honza ji několikrát našel zabarikádovanou v pokoji. Malovala po stěně nějaké znaky, které nám naháněly strach. Už se s ní nedalo ani normálně mluvit. Odpovídala v heslech nebo v neznámém jazyce. Ztrácela se nám před očima. Nikdo ze specialistů si s ní nevěděl rady. Když ji viděla moje matka, přišla s myšlenkou, které jsem se zdráhala uvěřit.
,,Vždyť ta holka má v očích ďábla. Musíte rychle něco udělat, nebo bude pozdě,“ kladla nám na srdce a já absolutně nic nechápala. Matka sehnala vymítače ďábla. Já neměla tušení, že někdo takový vůbec existuje. Ten muž v tom měl hned jasno. ,,Vaše dcera je posedlá ďáblem. Pokusím se ho z ní dostat, ale nic vám neslibuji,“ řekl. Obřad se konal u nás doma. Celé jsem to mlčky pozorovala. Dva dny po tom Soňa jen spala. Když se probudila, byla to zase ona.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.