To, že jednou všichni zemřeme, je známá věc. Dcera paní Otýlie ale mívá předtuchy, které se plní. Tu a tam se dostane do stavu, kdy se rozhoupe, a pak pronese, kdo zemře. Otýlie je na pokraji zhroucení, protože neví, co má s dcerou dělat.
Sofie (12) dostala do vínku dar, který ale sama neovládá. I mně trvalo velmi dlouho, než jsem si připustila, že to, co se jí děje, není zcela normální. Nejhorší na celé situaci je fakt, že s tím, co vidí, nemůžeme nikdy nic udělat.
Dcera věděla předem, kdo umře
Poprvé se jí to stalo, když jí bylo asi pět let. Seděly jsme spolu u televize. Byla hrozná bouřka, venku to vypadalo na konec světa. Hromy a blesky létaly jeden za druhým. Sofie se v jednu chvíli napřímila a začala se houpat dopředu a dozadu. Měla vytřeštěné oči a něco si mumlala. Vypadalo to děsivě.
Houpání trvalo asi deset vteřin. Pak se uklidnila a řekla: ,,Zemře prateta Lída.“ Následně se opřela a nasadila zase normální výraz. ,,Co jsi říkala?“ ptala jsem dcery. ,,Víš přece, že o smrti se nevtipkuje,“ pokárala jsem ji. Sofie ale nevěděla, že něco takového řekla. Tvrdila mi, že si nic nepamatuje. Ta situace mě zarazila, ale dále jsem to neřešila.
Když mi za čtrnáct dní volali příbuzní, že zemřela teta Lída, do spojitosti s dcerou jsem si to nedávala. Byla stará a bylo otázkou času, kdy nás opustí. Další podobný zážitek jsme měly s dcerou rok nato. Dívaly jsme se na pořad, kde vystupovala jedna známá osobnost. Sofie se opět dostala do toho stavu, kdy se houpala s očima navrch hlavy. Poté pronesla: ,,Ten muž zemře.“
Její vidiny byly stále častější
Už mi ta situace byla povědomá. ,,Co to říkáš? Jak to víš?“ zpovídala jsem dceru. Sofie se ale zase chovala, jako že neví, o čem to mluvím. Za pár týdnů jsem si přečetla v novinách, že muž, o kterém dcera mluvila, skutečně zemřel. Řekla jsem to manželovi, který do té doby nic netušil. Lekl se a prosil mě, abych dceru někam vzala.
Jsem ve věcech duchovna nepolíbená. Sháněla jsem na internetu různé rady, ale nic, co by mi pomohlo, jsem nenašla. Nechala jsem to být a doufala, že to nic není. Dceřiny vidiny byly ovšem čím dál častější. A bohužel pravdivé. Kdykoliv viděla něčí smrt, vždy se to vyplnilo.
Začalo jí to komplikovat život. Stavy přicházely i ve škole. Několikrát jsem musela do ředitelny, abych vysvětlovala, co se s naší dcerou děje. Jednou, když Sofie viděla smrt manžela jedné z učitelek, opět si mě zavolali do školy. Žena, které manžel zemřel, pro mě něco měla. ,,Vaše dcera potřebuje pomoc,“ řekla a dala mi vizitku na jednoho muže.
Stačí, když sundá kamínek z krku
,,Třeba vám pomůže,“ prohlásila. Neměla jsem na výběr a muže kontaktovala. Byl jakýmsi převozníkem mrtvých duší. Pomocí hypnózy dostal Sofii tam, kam potřeboval. Ukázalo se, že dcera byla v minulém životě vědma. V tomto životě jí k vidinám pomáhal kamínek, který nosila ukrytý na krku v malém křížku.
,,Jaspis černý, co má vaše dcera na krku, ji nutí k tomu, aby měla vidiny,“ řekl muž. ,,Stačí ho sundat a mělo by to odeznít,“ zněla jeho rada. Sofie to ale odmítá, protože jí ho dala kdysi moje matka. Musím se tedy nadále dívat na to, jak moje dcera vidí přicházející smrt. Takže možná i to, kdy zemřu, se dozvím právě od ní.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.