Ondřej (23): Holubice za mým oknem nebyla tak docela obyčejná, jak jsem si myslel

Po smrti mé starší sestry Klaudie (33) jsem se rozhodl, že zůstanu bydlet s matkou. Sestřina smrt ji zcela zdrtila. Musel s ní někdo být, aby měla důvod žít dál.

Mohlo by Vás zajímat:

Vladimír (54): Zemřela mi milovaná žena. Myslím, že došlo k reinkarnaci a jsme zase spolu

Na parapet nám přiletěla holubice

Otce jsem nepoznal, zemřel chvíli po mém narození. Upil se k smrti. Proto jsem matku nemohl opustit. Byl jsem jediný, kdo jí zůstal. Zdraví mámě nesloužilo tak, jak by mělo. Osobně si myslím, že stres a smutek z Klaudiiny smrti jí ubral na síle. Cítil jsem povinnost být stále s ní. Už nic nebude jako dřív a oba jsme to věděli.

Já se upnul k četbě. Jednoho sychravého listopadového večera jsem si vzal svoji oblíbenou knihu. Po pár řádcích mě cosi vyrušilo. Za oknem seděla na parapetě holubice. Ani jsem nepřemýšlel nad tím, že bych šel k oknu. Jak známo, holubi bývají plaší. Když tam ale holubice seděla už hodinu, přistoupil jsem k ní.

Byla zvláštně zbarvená. Její oči mi někoho připomínaly. I když jsem okno otevřel a udělal na ni ,,kšá“, dál klidně seděla a dívala se na mě. Zase jsem tedy zavřel a vrátil se do křesla. Ona tam dál seděla a upřeně mě pozorovala. Nedokázala jsem se soustředit. Knihu jsem zavřel a šel se podívat na matku. Ta nám akorát vařila čaj.

Mohlo by Vás zajímat:

Maruška (21): S babičkou jsme se domluvily, že mi dá znamení, až jednoho dne zemře. Svůj slib splnila

Seděla na okně a upřeně mě pozorovala

,,Pojď se, mami, na něco podívat,“ požádal jsem ji. Když došla do mého pokoje, zůstala užasle zírat na holubici. Mlčky došla k oknu a otevřela ho. Zadívala se ptákovi do očí. ,,Má krásné oči, viď?“ konstatovala a podívala se na ni s takovou láskou. ,,Já ty oči znám,“ řekl jsem. Oba jsme se pokusili holubici vyhnat, ale nedala se.

Seděla na parapetě celý večer a nakonec i noc. Kdykoliv jsem se probudil, zírala na mě. Začínalo mi to být nepříjemné. Zatáhl jsem závěs. I tak tam zůstal její stín. Kolem čtvrté jsem zaslechl třepot křídel. Odletěla. Vrátila se zase večer kolem šesté. Tak to probíhalo den co den. Na vlas stejně. Holubice vždy přiletěla kolem šesté a ve čtyři ráno byla pryč.

Listopad se chýlil ke konci a na nás s matkou padal smutek. Právě na konci listopadu totiž Klaudie zemřela. Sice už to byly tři roky, ale bolelo to pořád stejně. Ten večer bylo nebývalé teplo a já měl otevřené okno. Holubice zničehonic vletěla do bytu. Začal jsem trochu panikařit a běžel za ní.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (28): Po matčině smrti jsem dlouho čekala na její příchod. Pak jsem měla v horečkách zvláštní zážitek

Reinkarnovaná duše mé sestry

Vletěla do pokoje, kde spávala Klaudie. Usedla na poličku, kde byla vystavená sestřina fotka, a klovala na obrázek. Vtom vešla matka. Tekly jí slzy, ale tentokrát nikoli smutku. ,,Už to chápeš? Ta holubice je reinkarnovaná duše naší milované Klaudie,“ prohlásila a přiblížila se k holubici. Natáhla k ní ruku a pohladila ji.

Čekal jsem, že holubice odlétne, ale ona dál seděla a spokojeně se nechala hladit. Matce tekly slzy proudem, byl to dojemný pohled. Pak o krok ustoupila a pohledem mě vyzvala, abych ji také pohladil. Nejistě jsem natáhl ruku a dotkl se jejích křídel. Ve vteřině jsem měl v hlavě záblesk usmívající se Klaudie. Pak holubice odletěla oknem a už se nikdy nevrátila. Nám tím ale se vlila novou krev do žil.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaroslava (42): Sama bych to tu nezvládla. Proto jsem si přivolala zpět mrtvého manžela

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.