Otýlie se nechala kamarádkou Nelou přemluvit k návštěvě bleších trhů. Sama byla překvapená, když si tam pořídila obraz. Záhy ale zjistila, že to byla chyba. Starší žena z obrazu totiž v noci ožívala. Vydávala zvuky a pohybovala věcmi v pokoji. Bylo jasné, že se Otýlie musí obrazu rychle zbavit.
Moje kamarádka Nela velmi ráda tráví sobotní rána na bleším trhu. Když se jí podařilo přemluvit mě, abych šla s ní, něco jsem si za pár korun koupila. Šlo o obraz starší ženy, která mi někoho připomínala. Obraz jsem měla doma sotva pár dní, a musela jsem se ho zbavit. Žena v něm totiž v noci ožívala a naháněla mi strach.
Na bleším trhu mě zaujal obraz starší ženy
Nela vždycky vyprávěla, co si z trhů odnesla. „Tentokrát jsem si pořídila úžasný porcelánový set," radovala se. „Měla bys jít někdy se mnou. Na trhu najdeš fakt poklady," přemlouvala mě. Celý týden si ověřovala, zdali to platí. Nechtělo se mi, nemám taková místa ráda. Přebírat se v harampádí. A ještě nadšeně předstírat, že se mi to líbí.
Kamarádka byla ale neodbytná, takže abych měla klid, výjimečně jsem se k ní v sobotu ráno přidala. Už když jsme vešly na trh, nelíbilo se mi tam. Všude stánky se zbožím a cetkami. Někdo to měl dokonce jen tak rozložené na dece. Někteří prodejci se ani nestyděli nahlas hulákat a přivolávat ke svému zboží. Na Nele bylo znát, že je ve svém živlu.
„Můžeme se rozdělit," navrhla a utíkala k nádobí. Já jsem se mlčky procházela trhem a doufala, že co nejdřív vypadneme. Na konci jedné uličky jsem zahlédla muže, který prodával jen obrazy. Jeden mě hned uchvátil. Byla na něm starší žena. „Líbí se vám?" zeptal se tiše prodavač. Odkývala jsem mu to, protože ta žena byla vskutku zajímavá.
Tvář ženy z obrazu v noci ožívala
„Já ti říkala, že si něco koupíš," radovala se Nela, když viděla, že jsem si koupila obraz. „Z té ženy jde docela strach," hodnotila přísně vzhlížející ženu. „Ani nevím, co se mi na ní líbí. Mám pocit, že ji možná znám," řekla jsem a na ženu pohlédla. Doma jsem si ji dala do ložnice, což byla jediná místnost bez obrazu. Krásně tam seděl.
Ještě tu noc mě vzbudil nepříjemný zvuk. Jako kdyby někdo rukou s dlouhými nehty sjížděl po zdi. To skřípání mi rvalo uši. Usedla jsem na postel a rozhlížela se po pokoji. Zrak mi padl na obraz. Žena z něj se na mě škodolibě usmívala. Promnula jsem si oči, jestli jen blbě nevidím. V ten moment spadla na zem ta nejtěžší knížka, co mám v knihovně.
„Co to sakra je?" pronesla jsem do ticha pokoje. Než to řešit, raději jsem se snažila usnout. Ráno se žena z obrazu zase tvářila normálně. Ubezpečila jsem sama sebe, že to byl sen. Ale když se to následující noc opakovalo, dostala jsem strach. Pokojem lítaly papíry a žena z obrazu se potutelně smála.
Obraz jsem musela spálit
Chtěla jsem obraz sundat ze zdi, ale držel jako přibitý. V pokoji byla zima, jako kdyby v něm mrzlo. Rozhodla jsem se spát v obýváku. Když jsem se šla ráno na obraz podívat, opět bylo všechno tak, jak má být. „Tak jsem blázen, nebo ne?" lamentovala jsem nad předešlou nocí. Na následující noc jsem k sobě raději pozvala Nelu.
Nic jsem jí neřekla, jen jsem čekala, co se bude dít. V noci mě vzbudil její jekot. „Ta žena z obrazu se na mě směje," ječela Nela. Pak jsme obě spaly v obýváku. Ráno mi pomohla sundat obraz ze zdi. Vůbec to nebylo jednoduché. Tehdy přišla s nápadem, abychom ho raději spálily. Od té doby si už na bleším trhu nic nekupuji. A Nela s tím přestala taky.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.