Růžena (33): Mám schopnost, o kterou nestojím. Nedokážu se jí zbavit

Nikdy jsem se nebránila tomu vyslechnout si příběh o nadpřirozených schopnostech nebo se podívat na film, který o něčem takovém pojednává. Až později jsem si uvědomila, že nejspíš i já sama něčím takovým "trpím". Začaly mě totiž přepadat předtuchy.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (66): Vidím něco, co ostatní ne, působím jako blázen, proto o svých zážitcích už raději mlčím

Je to jenom shoda náhod

Přiznám se, že si nejsem zcela jistá, kdy jsem k předtuchám přesně přišla, ale víc by mi teď pomohlo se jich umět zbavit, nebo s nimi umět pracovat tak, abych mohla zvrátit to, co se má stát.

První takový ,,tuch“ jak já tomu říkám, se mi přihodil v období, kdy matka mého manžela tajně bojovala se závislostí na alkoholu. Tušila jsem, co se stane, že skončí v léčebně, ale léčbu nedokončí. Tehdy jsem tomu nepřikládala váhu, to se totiž děje alkoholikům často. Další tušení souviselo s mojí matkou. Opět v tom byl alkohol a navíc ještě prášky. Cosi mi našeptávalo, že v dohledné době zemře. Bohužel, stalo se. Věděla jsem to, ale nemohla tomu nijak zabránit. Stále jsem si říkala, že to nic neznamená. Jenže ,,tuch“ vždy souvisel buď s úrazem, vážnou nemocí nebo rovnou smrtí.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (40): Na ulici mě oslovil zvláštní muž. Myslím si, že nám dopřál miminko

Schopnost, která mě akorát psychicky ničí

Jedno obyčejné ráno vezl výjimečně dceru do školky manžel a v tom přišel ,,tuch“. Řekla jsem mu, že dnes necháme dceru doma, protože mám tušení, že dnes píchne kolo u auta. Vysmál se mi, vzal dceru a odjeli. Za hodinu mi volal, že dcera je sice ve školce, ale on píchl kolo a stojí na rušné silnici a mění ho. Od té doby trochu víc vnímal, co říkám.

Že jeho dědovi najdou rakovinu, která se dá sice léčit, ale bude to náročné, jsem věděla dřív než děda.

Mám tetu, která se stará o svého otce, je mu osmdesát let, je to týden, co jsem si řekla, že jí zavolám, abychom se všichni viděli. Nestihla jsem to, zato mě dostihlo tušení, že je starý pán v nemocnici, protože se mu rapidně zhoršil zdravotní stav. Jak to dopadlo, asi nemusím dodávat.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (29): V lese nedaleko naší chaty stojí starý dům, ve kterém se dějí záhadné věci

Když mi volal táta, že si zlomil nohu, nebyla jsem překvapená, už jsem to tušila, ale volat mu a říct mu, co se stane, ať na ten žebřík proste neleze, nemělo cenu, měl by mě za blázna a stejně by mě neposlechl.

Když se to vezme kolem a kolem, celé moje tušení je mi vlastně zcela k ničemu, protože co se týče nemocí, už je pozdě na to, abych to mohla ovlivnit nebo dotyčnému poradit, co má dělat. Vůbec nevím, co s tím mám dělat. Manžel se občas zeptá, jestli je zdravý, nebo co se stane. Ale takhle to bohužel nefunguje. Žilo by se mi mnohem lépe, kdybych tušení neměla. Akorát mě to ubíjí.