Pavla je pyšná na to, že si konečně udělala řidičský průkaz. Radost jí ale kazí postoj jejího muže, který na ni během jízdy pokřikuje. Prý si nemůže pomoci, rozčiluje ho, jak Pavla řídí.
Zkoušky v autoškole jsem složila napoprvé a poté si hrdě nesla domů svůj čerstvý řidičák. Můj manžel Michal (40) ze mě měl radost jen do chvíle, kdy si sedl na místo spolujezdce. Pak už jen ječel, že můžu řidičák rovnou vyhodit do popelnice.
Když řídím auto, manžel nedokáže ovládnout emoce
Když jsem měla autoškolu hotovou, spadl mi kámen ze srdce. Byla jsem na sebe tak pyšná! Nemohla jsem se dočkat, až dostanu řidičák a poprvé někam vyjedu. Doufala jsem, že mi Michal bude pomáhat. Sehnal mi starší auto a já si natěšeně upravila sedačku a zrcátka.
Hned po nastartování začala „jízda hrůzy“. Michal střídal několik grimas, které jsem vnímala periferně a neměla čas je komentovat. Byla jsem zvyklá na auto z autoškoly, chvíli mi trvalo, než jsem si „ohmatala“ to svoje. Během krkolomné jízdy Michalovi nekontrolovaně vystřelovaly ruce k volantu a každou chvíli zařval: „Stůj! Co děláš, proboha živýho? Jeď! Koukej do zrcátka, dopr....!!!“
Těmi povely měl zřejmě na mysli, že jedu pomalu, pak zase rychle, anebo se blížím k semaforu, kde svítí červená. Nebyla jsem zvyklá, že by na mě manžel někdy zvyšoval hlas. V autě se zjevně neuměl ovládat. „Já vidím, nemusíš mi řvát do ucha!“ začala jsem také povykovat. Prý myslel, že chci radit. To jsem samozřejmě chtěla, ale že se má zastavit na červené, to vím i sama. Manželova nervozita mi naprosto pokazila radost z řízení a přenesla se i na mě. Začala jsem dělat hloupé chyby.
Bez manžela se mi jezdí nejlíp
„Jak jsi mohla dostat řidičák, to fakt nepochopím. Rovnou ho zahoď, než někoho zabiješ!“ vykřikoval Michal a to už mi tekly slzy po tvářích. Dojela jsem domů, bouchla dveřmi a utekla do ložnice. Michal se mi pak omlouval, prý není za volantem dost trpělivý.
Zkusili jsme spolu jet ještě dvakrát. Křičel o něco méně a na volant mi sáhl jen jednou, kruté poznámky si ale nedokázal odpustit. Je fakt, že za volantem je z něj pedant, ale také dlaždič. Když řídím já, musí mu tlouct srdce až v krku. Bohužel mi způsobil neurózu a moje řidičské sebevědomí bylo fuč.
Kamarádka se mi nabídla, že pojede se mnou, abych se „vyjezdila“. Ještě jsem se totiž stále necítila na to, abych jezdila sama. Vzala jsem ji na nákup a na výlet a byla s mojí jízdou moc spokojená. Sice sama neřídí, takže ji nemůžu považovat za kompetentní osobu. Ale během jízdy s ní se cítím v klidu. S manželem se cítím jako ten největší blbec za volantem...
Pořád mi nedůveřuje
Dnes se v autě cítím celkem dobře, jsou ale situace, kdy bych potřebovala radu. Občas zabloudím nebo zareaguji zbrkle. Je mi líto, že se mnou Michal nemůže jezdit a předávat mi své letité zkušenosti. Je opravdu dobrý řidič, jen ty nervy má nadranc. Pochopila jsem, že má na řidičky obecně „pifku“ a zdá se mi to nefér. Mnoho žen řídí perfektně. A naopak máme spoustu řidičů, co předvádí na silnici svá zbytnělá ega. Mám dojem, že to ženy zpravidla nemají zapotřebí.
Bohužel musím říct, že ani po půl roce ježdění se mnou Michal nikam nechce. To si raději na návštěvě dá nealko, abych ho nevezla domů. Řídím prý sice už o dost lépe, ale nerad by mě opět zasypal nadávkami. Nevím, jestli je problém ve mně, nebo by měl Michal zajít do kurzu sebeovládání.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.