Pavlína jako milující matka neví, co má dělat. Ukázalo se, že její malý syn vycítí blíží se neštěstí. Je to dar, ale naučí se s tím rodina pracovat?
S manželem Mirkem máme syna Daniela. Zanedlouho ho čeká nástup do školy. Donedávna nám dělal jen radost. Teď nám nahání strach.
Podivná reakce
Daniel se po svých pátých narozeninách začal chovat velmi divně. Neustále si stěžoval na bolest levé nohy. Na první pohled byla noha v pořádku. Chodit sice mohl, ale byly dny, kdy kulhal. Jako matka jsem se na to odmítala dívat a vzala syna k doktorovi. Ten ho poslal na rentgen, který nic neprokázal.
Pro jistotu mu ještě nechal udělat odběry krve, ale ani ty nevykazovaly nějakou nemoc. Byla jsem ráda, že se nic nenašlo, ale na druhou stranu problém bolavé nohy přetrvával. Syn nám tvrdil, že to za pár dní přestane. Doktor říkal, že se může jednat o namožený sval. Byla jsem z toho zoufalá, protože jsem synovi neuměla pomoct.
Jednou ráno za námi do ložnice přiběhl Daniel, že měl ošklivý sen. Pokousal ho nějaký veliký pes. Byl z toho rozrušený. Kdybych tušila, že si ten den máme dát pozor, možná raději zůstaneme doma. Šli jsme po obědě pěšky k mojí matce. Na ulici jsme narazili na velikého psa, který se vrhnul na Daniela.
Syn viděl do budoucnosti
Pokousal ho do stehna. Museli jsme jet rychle do nemocnice na ošetření. Syn si tam jeden den poležel. Schytala to právě ta bolavá noha. Když jsme si ho přivezli domů, syn mi řekl: „Maminko, já věděl, že se to stane, proto mě ta noha bolela už, než se to stalo. Takhle to teď bude pořád.“
Byla jsem z toho velmi zmatená, vůbec jsem synovi nerozuměla. Když se rána na stehně vyléčila, už ho nic nebolelo. O pár měsíců později přišel k Mirkovi a řekl: „Brzo tě, tatínku, začne hodně často bolet bříško. Budeš hodně nemocný, půjdeš na operaci.“ Mirek za to synovi vynadal, proč si vymýšlí takové věci.
Za tři měsíce jsme seděli v noci na pohotovosti, protože Mirek dostal žlučníkový záchvat. Po všech vyšetřeních se ukázalo, že má rakovinu. Šla jsem do kolen. „To přeci není možné,“ řekla jsem Mirkovi, „Daniel ti tehdy říkal pravdu. Jak to mohl vědět? Je to dítě,“ brečela jsem.
Šel z toho strach
Manžel šel na operaci, kde mu nádor odstranili. Musel podstoupit chemoterapie. Léčba se zdá být úspěšná, ale musí chodit na pravidelné kontroly. Když se manželův stav stabilizoval, chtěli jsme se zaměřit na syna a jeho předtuchy. Ten mezitím nastoupil do školy. Já už tušila, že má v sobě něco zvláštního.
Jednou, když jsme se dívali na televizi a byl tam známý zpěvák, syn pronesl další proroctví: „Mami, ten pán je nemocný, za pár dní umře. I on to ví, ale nikomu nic neřekl.“ „Jak to můžeš vědět?“ zeptala jsem se syna. Ten se na mě podíval a jen řekl: „Já to nevím, mami, já to prostě cítím.“
Neuběhl ani týden a my se dočetli, že dotyčný zpěvák skutečně zemřel. Svoji nemoc tajil i před rodinou. Hledám odpověď na otázku, zdali chci, aby můj malý syn cítil blížící se neštěstí. Mirkovi možná pomohl, ale není to na dítě trochu veliký úkol?
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.