Michal (42): Brácha byl vždycky hvězdou naší rodiny. Po tátově smrti se ale pěkně vybarvil

Můj mladší brácha Tibor (40) byl vždycky mým pravým opakem. Nebál se hned po škole roztáhnout křídla a letět do světa. Měl o sobě vysoké mínění a myslel si, že na něj všude čekají. Já jsem ten přízemní typ, kterému stačí ke štěstí opravdu málo.

Mohlo by Vás zajímat:

Radovan (49): Život s matkou a bratrem na jednom pozemku nikdy nebyl ideální. Poslední dobou ale připomíná peklo

Táta měl bráchu vždycky raději

Tibor se usadil v Barceloně, kde chvíli studoval, a pak začal budovat kariéru. S kamarádem si otevřel restauraci, jejíž provoz ho zcela naplňoval. Rodiče na něj byli pyšní. Táta se všude chlubil, jak má úspěšného syna. Já takový bourák nebyl. Po škole jsem se chvíli flákal. Nakonec jsem nastoupil do větší firmy jako kurýr.

Práce mě baví. Dnes jsem ženatý s Vilmou a mám syna Karla (14). Vedeme vcelku obyčejný život s občasnými problémy, které má kde kdo. Já jsem rád za to, co mám. Milující ženu, zdravé dítě a střechu nad hlavou. O tom jsem vždycky snil.

Brácha na rodinu kašle. Tátovi před časem diagnostikovali rakovinu plic. Metastáze v celém těle nevěštily nic dobrého. Doktoři dělali všechno možné, aby ho z toho vysekali. Bohužel se jim to nepovedlo.

Mohlo by Vás zajímat:

Gábina (27): Nestačím se divit, jak se máma chová po tátově smrti. Jako by ho nikdy nemilovala

Staral jsem se o tátu do poslední chvíle

Táta se krátce před svým skonem rozhodl, že nechce umírat v nemocnici. Věděl jsem, že ho v tom nechci nechat. S Vilmou jsme se domluvili, že se na nějaký čas nastěhuji k rodičům. Chtěl jsem pomoci jak mamce, tak hlavně být s tátou. Je to můj velký vzor, i když jsem ho asi zklamal, protože nejsem jako Tibor.

Konec života měl vážně drsný. V noci kašlal krev a špatně se mu dýchalo. Někdy býval i zlý, ale já se nedal. Co se týkalo Tibora, ten se neobtěžoval přiletět. ,,Moc tátu pozdravuj, ale já teď do Čech nemůžu. Máme toho hodně,“ odbyl nás do telefonu. Když táta naposledy vydechl, seděli jsme u něj s mamkou.

Máma mě pak požádala, abych jí pomohl s vyřizováním dědictví. Všechny podklady k notáři jsem dával dohromady já. K něčemu mi dala mamka i plnou moc, protože na to neměla sílu. Táta sepsal i závěť, kde mamce nechal dům a část peněz. Mně a Tiborovi pak odkázal milion korun, který jsme se měli rozdělit napůl. Tibor tajně volal mamce a zjišťoval, jak se věci mají.

Mohlo by Vás zajímat:

Libor (40): Manželce začaly na rodičáku docházet peníze. Vyřešila to dost svérázným způsobem

Brácha chce můj podíl z dědictví

Nakonec přiletěl. Ale jen proto, aby dostal svoje peníze. Bylo nutné, aby byl součástí některých řízení. Nečekal jsem, že by měl chuť se hádat o peníze. Když bylo po všem a už se jen čekalo, až banka finance převede, chtěl se sejít. Pozval mě na pivo, kde to na mě vybalil. ,,Ty, brácho, víš co si myslím?“ začal.

,,Myslím si, že bys mi měl dát svůj podíl. Dost by se mi to teď hodilo, abych mohl investovat do restaurace. Ty se máš dobře, peníze nepotřebuješ. Určitě ti to jednou vrátím, až začne podnik víc vydělávat,“ pronesl a mně spadla brada. ,,Kde jsi byl, když táta umíral?“ reagoval jsem okamžitě. To mlčel. Peníze jsem mu nedal, čímž jsem náš vztah pošlapal. Tibor odletěl s tím, že jsem podrazák. To by táta asi koukal, kdyby viděl, jak se jeho svatý Tibor chová.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Andrea (39): Vyhráli jsme v loterii pohádkové peníze. Místo štěstí nám zbyly jen oči pro pláč

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.