Petr (41): Potkal jsem v autobuse svého prastrýce, ale se choval nějak divně. Záhy jsem měl zjistit proč

Každý rok před Vánocemi jsem navštěvoval svého prastrýce, který bydlel v Kunčicích pod Ondřejníkem. Jmenoval se Vláďa a už měl požehnaný věk.

Mohlo by Vás zajímat:

Robert (22): Kamarád chtěl vyvolat ducha našeho oblíbeného zpěváka. Bohužel to nebyl nejlepší nápad

Ten muž jako by prastrýci z oka vypadl

Když jsem za ním jel naposledy, přistoupil do autobusu muž, o němž jsem byl přesvědčený, že je to Vláďa. Měl na sobě černý sváteční oblek. Trochu mě to překvapilo, protože prastrýc si na formální oděv nikdy nepotrpěl, ale bez váhání jsem mu nabídl místo vedle sebe. Řekl jsem mu, že za ním zrovna jedu, a zeptal se, co dělá ve městě. Odvětil mi, že ve městě vůbec nebyl a za chvíli vystupuje.

Autobus zrovna projížděl přes Životice. "Myslel jsem, že jedeš domů, Vláďo," podivil jsem se. "Jsem tu doma," odvětil, jako by se nechumelilo. "A nejmenuji se Vláďa," dodal. Byl jsem z jeho odpovědi celý nesvůj. Ten člověk nejenže vypadal úplně jako prastrýc, ale také tak mluvil. I hlas měl stejný.

"No dobře," řekl jsem si a již jsem se ho dál na nic nevyptával. Opravdu na příští zastávce vystoupil. Když se autobus rozjel, díval jsem se za ním, zda ho ještě zahlédnu. Ale nikde nebyl!

Mohlo by Vás zajímat:

Žaneta (22): Zdánlivě nevinné vyvolávání duchů stálo kamarádku život. Na něco podstatného jsme totiž zapomněly

Soused mi řekl, že prastrýc před měsícem zemřel

To setkání mi celou cestu vrtalo hravou. Proč se přede mnou Vláďa zapíral a nechtěl se mnou komunikovat? Uvažoval jsem, jestli ho doma najdu, nebo ne. Jestli bude doma, tak ten muž z autobusu skutečně nebyl on. Jestli doma nebude, tak se mi zapřel a nechce se se mnou už přátelit.

Když jsem dojel do Kunčic, Vláďa nebyl doma. Jen z dopisní schránky trčely noviny. Byl jsem z toho smutný a nešťastný. Zahlédl jsem souseda, a tak jsem se ho zeptal, kam šel Vláďa a jestli neví, kdy se vrátí. Odpověděl mi, že Vláďa před měsícem zemřel. Nemohl jsem tomu uvěřit. Šel jsem se proto ještě zeptat na faru, která stála kousek od jeho domu. Tam mi tu smutnou novinu potvrdili. Pak jsem se vrátil zpátky do města. Dodnes na to podivné setkání v autobuse nemohu zapomenout.

Další příběhy ze života ➔

Mohlo by Vás zajímat:

Diana (18): Sestra se rozhodla vyvolat ducha našeho násilnického otce. Byla to zřejmě osudová chyba

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.