Robert (22): Kamarád chtěl vyvolat ducha našeho oblíbeného zpěváka. Bohužel to nebyl nejlepší nápad

Je to už nějaký měsíc, co se mi stalo něco přinejmenším zvláštního. Vždycky, když si na to vzpomenu, běhá mi mráz po zádech. Nejsem sice puberťák, co by si potřeboval něco dokazovat, ale nechal jsem se i ve svém věku ukecat k vyvolávání duchů.

Mohlo by Vás zajímat:

Žaneta (22): Zdánlivě nevinné vyvolávání duchů stálo kamarádku život. Na něco podstatného jsme totiž zapomněly

S kamarádem jsme zbožňovali metal

Odmala jsem tíhnul k metalové hudbě. Když jsem zaslechl tóny tohoto stylu, cítil jsem se silný. Můj kamarád Kamil (22) na tom byl stejně. V pubertě jsme se často scházeli a pouštěli si metal. Jeho rodiče měli dokonce garáž, kterou nevyužívali, takže jsme velmi často zalézali tam.

Měli jsme svoji oblíbenou deathmetalovou kapelu. Oba jsme se viděli v jejím frontmanovi. Nechali jsme si podle něj narůst dlouhé vlasy. Já si šetřil na kytaru, která by alespoň vzdáleně připomínala tu jeho. Zkrátka, byl to náš idol.

Proto byl pro nás velký šok, když jsme se jednoho dne v novinách dočetli, že zemřel. To nám bylo 21 let. Už jsme se měli tvářit jako dospělí, ale nad jeho smrtí jsme uronili nejednu slzu. Byl jsem z toho velmi smutný, jako by umřela část mě samého. Chvíli trvalo, než jsme se zase sešli v garáži a pouštěli si jeho skladby.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (23): Od chvíle, kdy jsem vyvolávala ducha mrtvé tetičky, se mi doma dějí divné věci

Rozhodli jsme se vyvolat frontmanova ducha

Zhruba po půl roce od jeho smrti přišel Kamil s nápadem, který se mi líbil. ,,Napadlo mě, že bychom ho zkusili vyvolat. Co myslíš?“ navrhl a já zapřemýšlel, co si od toho vlastně slibujeme. ,,A co mu řekneme? Není to blbý?“ vznesl jsem nahlas svoje pochyby. ,,Zeptáme se ho na jeho život a kde je teď. Samozřejmě ve vší pokoře,“ ujistil mě Kamil.

Nic špatného jsem na tom neviděl. Ideální pro vyvolání ducha byla právě "naše" garáž. Bylo to skvělé místo, kde nás nikdy nikdo nerušil. Jako laici jsme si museli nejdříve načíst, co máme vlastně udělat. Zdálo se to jako brnkačka. Svíčky, deska na vyvolávání duchů a nějaký předmět, kterým budeme po desce jezdit.

V garáži bylo hrobové ticho. Usedli jsme naproti sobě a spojili ruce. Kolem nás hořely svíčky. ,,Je to divný, viď?“ zeptal jsem se nervózně. ,,To bude v pohodě. Nic na tom není. Teď už se ale soustřeď,“ napomenul mě Kamil a v garáži byl slyšet jen náš dech. Několikrát po sobě jsme vyřkli vyvolávací formuli, jíž jsme vyzvali ducha, aby přišel mezi nás.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdeňka (24): Po smrti babičky jsme se pokusili vyvolat jejího ducha. Od té doby se v domě dějí zvláštní věci

Garáží se najednou linula hudba

Po pár minutách usilovného soustředění začala hrát v garáži muzika. Jaká jiná než ta od naší kapely. Trochu mě to rozhodilo, protože nebylo poznat, odkud vychází. Ani jeden z nás se nezmohl na slovo. Ze zdí garáže se linul chraplavý hlas našeho zpěváka. Zněl jinak, než jak jsme ho znali. Nemohli jsme ani rozpojit ruce, natož se jakkoliv pohnout. Jen jsme na sebe vyděšeně zírali.

Snažil jsem se zaposlouchat do slov, ale nerozuměl jsem jim. A to jsem měl naučené všechny jeho písně jako básničku. Celé to trvalo asi tři minuty. Když píseň skončila, mohli jsme se konečně pustit a promluvit. ,,Tak to bylo něco,“ poznamenal vyděšený Kamil. ,,Nevím jak ty, ale já měl teda pěkně nahnáno.“ Raději zůstaneme jen u vzpomínání na kapelu. S duchy už si zahrávat nechceme.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (24): Kdysi jsme s kamarádkami spojily síly a zažily něco zvláštního. Teď chceme starý rituál oživit

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.