Petra (28): Dobrý skutek mi umožnil nahlédnout do budoucnosti. Nebýt něj, nemám svoje milované dítě

Jsem ve věku, kdy jsem si jako mladá holka myslela, že už budu mít rodinu. Minimálně dvě děti a povedu spokojený rodinný život. Místo toho jsme se dva roky s přítelem snažili o dítě a stále se nám nedařilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Karel (29): Zemřel mi otec. I když si na mě lidé ukazují prstem, nedokážu se ho vzdát

Nemohla jsem otěhotnět

S přítelem Lukášem (31) jsme spolu pět let. Ze začátku byl náš vztah v pohodě. Panovalo mezi námi pochopení a důvěra. Měli jsme se rádi. Do svatby jsme se zatím nehrnuli. Já už bych se teda možná vdávala, ale Lukáš s žádostí o ruku otálel. Ostatně jako poslední roky se vším.

Cítila jsem, že pokud se mi nepodaří otěhotnět, můj život bude velmi smutný. Zkoušeli jsme všechno možné. Doktoři sami nevěděli, proč přesně se nám nedaří. Pomalu byla jedinou šancí adopce. Nechávala jsem si ji jako poslední variantu.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (32): V metru mě oslovil zvláštní muž a varoval mě před nebezpečím. Dodnes nevím, kdo to byl

Věštba od staré paní

Jednou jsem cestou z krámu uviděla na ulici starou paní, které se rozbil její vozík, kde měla poměrně dost veliký nákup. Prala se tam s tím. Nenapadlo mě nic lepšího než jí podat pomocnou ruku. Měla jsem na zádech poloprázdný batoh, tak jsem do něj dala její nákup, vzala rozbitý vozík a pomohla jí s tím domů.

U ní doma jsem nákup vyložila a nabídla, že jí vozík opravím. Uvařila mi kávu a dala náčiní, abych se do opravy mohla pustit. Díkybohu se mi to podařilo a stařenka měla velikou radost. Dumala, jak se mi odvděčí. Nic jsem za to nechtěla.

„Podejte mi ruku, drahá. Umím věštit, tak se vám podíváme na zoubek,“ šibalsky se usmála. Jezdila mi prstem po dlani, kde jsou čáry života. „Dítě moje, ty musíš vyměnit muže, jinak se miminka nedočkáš. On není ten správný. A navíc tě nemá rád tak, jak by sis zasloužila.“ Seděla jsem tam jak opařená.

Mohlo by Vás zajímat:

Olina (27): Obyčejná páteční noc na chatě se změnila ve strašidelný zážitek. Možná to bylo úplňkem

Věštba se vyplnila

Vyděsila mě tím, protože o mně nemohla nic vědět, ani jsme se neznaly, ten den jsem ji viděla poprvé. Ona pokračovala: „Není chyba v tobě. To on to dítě ve skutečnosti nechce. Jak se zdá, je ti i nevěrný.“ „Lukáš? Nevěrný? Nesmysl,“ pronesla jsem. „Věř mi. Pokud s ním zůstaneš, dítě mít nikdy nebudeš.“

Její slova jsem si stále přehrávala v hlavě. Jak to mohla vědět, proboha?! Proč já, ptala jsem se sama sebe. Snažila jsem se na to nemyslet a dál si žít svůj život. Bohužel, nebo možná spíš bohudík, to ve mně něco zanechalo a já si začala Lukáše doma více všímat.

Chodil domů později, měl neustále telefon v ruce a divně se do něj culil. „S kým si píšeš?“ zeptala jsem se, ačkoliv mě to nikdy nezajímalo. Začal koktat: „Ale, s kolegou z práce.“ Požádala jsem ho, aby mi to ukázal. Neměl šanci uniknout. Byla to nějaká Božena z baru. Skutečně měl milenku.

Rozešli jsme se velmi rychle. Netrvalo to ani dva měsíce a já poznala Milana. Dnes je to rok, co jsme spolu, a čekáme dítě. Stařenka měla pravdu. Chtěla jsem jí jít poděkovat, ale v jejím bytě bydlel někdo zcela jiný.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (52): Bydlení u hřbitova děsí všechny naše návštěvy. Raději už ani nikoho nezveme

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.