Petra (34): Noční zkouška odvahy na chalupě nedopadla dobře. Na ten děsivý zážitek nikdy nezapomenu

S partou přátel z vysokoškolských studií jsem zůstala v kontaktu dodnes. Pravidelně si voláme a scházíme se v naší oblíbené kavárně. Kdysi jsme se alespoň jednou za rok sešli na menší chatě, která byla rezervovaná jenom pro nás. Ale od jisté noci jsme s tím přestali.

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (28): Mansardy na chalupě jsem se vždycky bála. Jednou jsem tam ale musela jít a nestačila se divit

Vyprávěli jsme si strašidelné příběhy

Když jsme se po státnicích rozprchli do světa, slíbili jsme si, že se budeme setkávat i nadále. A alespoň jednou za rok jsme si pronajali malou chatu na samotě, navozili tam spoustu jídla a vína a seděli do rána u ohně. Bylo na co vzpomínat.

Před pěti lety jsme seděli večer u ohně a někoho napadlo, že si budeme vyprávět strašidelné příběhy. Lukáš (37) začal vykládat něco o děsivé panence, ale nejdříve se mu kvůli vínu začal plést jazyk, pak i děj samotný. A místo toho, aby nás vyděsil, tak jsme se všichni smáli, až jsme se popadali za břicha. Vůbec nevím, jestli ten příběh vlastně dopověděl.

Pak se o slovo přihlásila Táňa (35). „Poslouchejte, říká se, že v těchto lesích se nachází opuštěná chalupa," začala temným hlasem, ale my jsme stejně nedokázali zadržet smích. „A v té chatě údajně straší. Místní tvrdí, že slyšeli podivné mručení a řinčení. Prý se tam děly podivné věci. Alespoň tak mi to dnes ráno vykládal pán v potravinách," dodala Táňa a také vyprskla smíchy.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (32): Během osamělého večera na chalupě mě pronásledovalo neznámé světlo. Dodnes si to neumím vysvětlit

Hledali jsme opuštěnou chalupu

Tehdy Lukáš nadhodil, že bychom mohli zkusit noční zkoušku odvahy a najít tu chatu. V té chvíli mě smích přešel, ale když jsem viděla, jak zbytek party jásá, nedala jsem najevo strach. Nebo to byla špatná předtucha? Možná od všeho kousek.

Tak jsme si ještě jednou připili a slavnostně přísahali, že kdo uteče první, bude stará bačkora. A vydali jsme se do lesa. Jenže Táňa nevěděla, kde tu chalupu hledat. Měla jenom neurčitou představu, kterým směrem by mohla být. Bylo mi ouzko a držela jsem se zbytku party jako klíště. Rozhodně jsem nechtěla jít první ani poslední.

Nevím, jak dlouho jsme se motali lesem. Někdo navrhnul, že s baterkami to je nuda, takže jsme klopýtali mezi stromy potmě a šli pořád dál. Padla na nás jakási tíseň, která zahnala i poslední zbytky veselí. Všichni jsme mlčeli. Když už jsem chtěla navrhnout, že klidně budu stará bačkora, ale raději bych se vrátila zpátky, před námi se ze tmy vyloupla mýtinka. A na ní stála stará chalupa...

Mohlo by Vás zajímat:

Šarlota (24): Místo romantického víkendu ve dvou jsme utíkali před něčím, co žije ve sklepě staré chalupy

Na staré chalupě nás něco pořádně vyděsilo

„Je to ona?" zeptal se Lukáš tiše. Táňa něco nesrozumitelně zamumlala. Stáli jsme mezi stromy, nikdo neměl odvahu udělat první krok. Pak Lukáš vykročil na mýtinu a my se vydali za ním. Chalupa měla zbořenou střechu a v oknech jen tu a tam trčel kousek skla. Dveře neměla vůbec. Lukáš posvítil dovnitř a vešel. Pak na nás zavolal s tím, že máme jít dál, ať už to máme za sebou.

Ve tmě jsem nahmatala Táninu ruku a pevně ji sevřela. Za chvíli jsme všichni stáli uvnitř. Klepala jsem se hrůzou a nervózně těkala pohledem po zbytku party. Nikdo nevypadal příliš nadšeně. Pak se do ticha ozvalo podivné mručení a řinčení řetězů. Ani nevím, jak jsem se ocitla venku a pádila pryč. Táňu jsem pořád držela za ruku.

Na běh nočním lesem nikdy nezapomenu. To řinčení nás pronásledovalo až k chalupě. Když jsme zavřeli dveře za Lukášem, který doběhl jako poslední, najednou se venku rozhostilo ticho. Nikomu nebylo do řeči, ale i bez mluvení jsme se všichni sestěhovali do největší místnosti a spali tam. Od té doby už chaty na samotě nevyhledáváme, ale raději si zamluvíme hezký penzion nebo wellness hotel.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (47): Po kamarádčině smrti jsem šla kolem její chaty. Na to, co jsem zahlédla v okně, nikdy nezapomenu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.