Renáta (33): Dcera našla v lese dřevěnou sošku. Jak jsme si ji vzaly domů, něco se změnilo

Ještě teď z toho mám husí kůži, když si na to vzpomenu. Celé to vypadalo jako náhoda. Když dcera loni našla v lese v den svých narozenin dřevěnou sošku, působilo to mile. Adélka si ji vzala domů, což se později ukázalo jako zásadní chyba.

Mohlo by Vás zajímat:

Vilma (53): Dcera mi celý život tvrdila, že ji někdo navštěvuje v pokoji. Dodnes lituji, že jsem jí nevěřila

Dcera si přála jít na narozeniny do lesa

Máme s Hynkem (35) snad to nejhodnější dítě na světě. Adélka je přátelská, veselá kopa, která poslechne na první dobrou. Nikdy jsme na ni doma nemuseli zvyšovat hlas. Byla hotový andílek a já za to byla moc ráda. Někdy mi s nadsázkou řečeno bylo líto, že nezlobí jako jiné děti. Ona je zkrátka taková.

Loni v zimě ji čekala oslava čtvrtých narozenin. ,,Co chceš dnes dělat, když máš ty narozky?“ ptala jsem se už ráno. ,,Chci jít do lesa,“ pronesla. Přišlo mi to jako skvělý nápad. Hned po snídání jsme se tam společně vydaly. Adélka radostně pobíhala porostem a sbírala kameny. Pak na mě zavolala: ,,Mami, pojď sem! Něco jsem našla.“

Mohlo by Vás zajímat:

Emílie (26): Řečem o bábě, která straší v lese, jsem se smála. Dokud jsem na ni nenarazila

Adélčino chování se začalo zásadně měnit

V ruce držela menší dřevěnou sošku. Těžko říct, jaké zvíře měla představovat. Část těla vypadala jako dračí. ,,Můžu si ji nechat?“ zeptala se. ,,Nech si ji. Ale když ji bude někdo hledat, musíš ji pak vrátit,“ kladla jsem jí na srdce a dcera souhlasila. Zbytek odpoledne si hrála jen s tou soškou. Povídala si s ní, ukazovala jí svůj pokoj.

Nakonec s ní usnula. Když ráno vstala, měla divný výraz v očích. ,,Je ti dobře?“ zeptala jsem se ustaraně. ,,Nic mi není. Nech mě být,“ odsekla. ,,Adélko! Jak to mluvíš?“ okřikla jsem ji. Na to už nereagovala a šla si hrát. Ale i její způsob hraní byl nějaký divný. Házela hračky proti sobě, řvala a byla agresivní.

Když přišel Hynek z práce, pomalu ho ani nepozdravila, což nebylo zvykem. Vždycky se mu vrhla kolem krku a pusinkovala ho. Následujících několik dní s ní nebyla řeč. V noci spala velmi neklidně, křičela ze spaní a prosila o pomoc. Ráno si z toho nic nepamatovala. Začalo nám to s manželem dělat starosti. Taková změna ze dne na den.

Mohlo by Vás zajímat:

Radana (27): V lese mě pronásledoval neznámý tvor. Věřím, že kdybych neutekla, jsem dnes mrtvá

Sošku ovládala zlá síla

Oslava Adélčiných narozenin se měla konat o víkendu. Přijeli rodiče jak z mé, tak z manželovy strany. Každý kroutil hlavou nad tím, jak se dcera chová. Na všechny byla zlá. Mojí mamce dokonce řekla, že ji nesnáší. ,,Nech ji, já s ní promluvím,“ uklidňovala mě mamka.

Vzala si Adélku stranou a za chvíli přiběhla celá vystrašená. ,,Co to je? Kde jste to vzaly?“ naléhala a ukazovala mi sošku, kterou Adélka našla v lese. ,,To našla Adélka. Proč se ptáš?“ nechápala jsem. ,,Zbav se toho a hned!“ nakázala mi máma. Hynek sošku vzal a chtěl hodit do kamen. ,,Ne! Jen to ne! Odneste to z domu!“ napomenula ho mamka.

Nakonec jsem ji odnesla na místo, kde jsme ji našly. Adélka se během dne vrátila do bývalé pohody. Nejdivnější bylo, že si uplynulých několik dní skoro nepamatovala. Mamka tvrdí, že tu sošku ovládá nějaký zlý démon. Chtělo se mi smát, když mi to říkala. Pak mi ale došlo, že co je soška pryč, naše dcera je zase normální. Jako by jí ta věc měnila charakter. Myslím, že mamka měla pravdu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jindřich (60): Před lety jsme s Mikulášovou družinou procházeli lesem. Stalo se tam něco moc zvláštního

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.