Michal, syn paní Renaty a Bohdana, začal před lety brát drogy. Bylo s tím spojeno hodně bolesti. Bohdan ho za vykradení domácnosti vyhodil na ulici. Roky jej neviděli. Až nedávno, když zaťukal na jejich dveře. Svěřil se Renatě, že je čistý a má dítě. Potřebuje jen střechu nad hlavou. Ona mu chce dát druhou šanci, ale Bohdan to vidí jinak.
Náš syn Michal (28) začal před deseti lety brát drogy. Manžel Bohdan (55) ho po několika eskapádách, kdy nás Michal okradl, vyhodil z domu. Tehdy řekl, že už ho nechce nikdy vidět. Já jsem to obrečela. Bylo to pro nás oba velmi těžké rozhodnutí. Po několika letech, kdy jsme Michala neviděli, se zjevil a žádá o druhou šanci. Zatímco já jsem za to ráda, manžel mu nevěří.
Manžel vyhodil syna z domu, protože bral drogy
Myslím, že Michal bral drogy dlouho před tím, než jsme si toho všimli. Odhalili jsme to v době, kdy už mu bylo osmnáct a měl nějakým zázrakem hotovou školu. První náznaky, že něco není v pořádku, byly, když nám doma často mizely peníze. Začalo to stokorunami, pak mizely tisíce. Michal věděl, kde máme ukryté peníze.
Často se domů vracel ve stavu, který se nám nezdál. Já si myslela, že je jen opilý. Bohdan byl přesvědčený, že v něčem lítá. Všechno prasklo, když nás vykradl. Odjeli jsme tehdy na víkend do lázní. A když jsme se vrátili, veškerá elektronika byla pryč. Já jsem se zhroutila. Ještě dnes, když si na to vzpomenu, celá se klepu.
Bohdan chytl Michala pod krkem. Už nám oběma bylo jasné, že lítá v maléru. Nabídli jsme mu pomoc. Bohdan řekl, že pokud se půjde léčit, na všechno zapomeneme. On to ale odmítl. A tak ho Bohdan vyhodil. „Už tě nikdy nechci vidět. Od tohoto dne nemám syna!" křičel na něj a práskl mu dveřmi před nosem.
Syn nám po letech zaťukal na dveře
Pro mě to bylo velmi těžké. Takové rozhodnutí s sebou neslo i skutečnost, že to možná sám nezvládne a drogy ho zabijí. Občas jsem Michala potkala v ulicích, jak žebrá peníze. Prosila jsem ho, aby se šel léčit. Ten to ale rezolutně odmítal. Jednoho dne už nebyl ani v těch ulicích. Bála jsem se nejhoršího…
Když se nás známí a přátelé ptali, kde Michal vlastně je, lhala jsem jim. Nemohla jsem přiznat, že je náš syn narkoman. Možná tušili, že jim neříkám pravdu. Roky plynuly, ale neuběhlo dne, abych na Michala nemyslela. Pořád jsem doufala, že se zmátořil a žije někde spokojený život. A možná jsem měla i pravdu.
Před časem u nás zaťukal. Když jsem ho viděla, nestačila jsem se divit. Vypadal dobře a zdravě. Měl zase barvu, nebyl tak hubený a v očích měl zase život. Bohdan zrovna nebyl doma. S Michalem jsme si povídali celé hodiny. Vyprávěl mi, co dělal posledních několik let. Během své divoké minulosti zplodil dítě.
Manžel odmítá dát synovi druhou šanci
Bohužel to bylo ve vztahu s dívkou, která taktéž brala drogy. Pro Michala to ale byl impuls, aby se šel léčit. Donutilo ho k tomu až vlastní dítě. Nakonec ho dostal do péče a dnes s ním prosí u našich dveří. Nějaký čas jsme se tajně scházeli. Potřebovala jsem vědět, že je z toho vážně venku, než půjdu s prosíkem za Bohdanem.
Michal mě totiž požádal, jestli by se synem mohli dočasně bydlet u nás. Doufala jsem, že mu dá Bohdan druhou šanci. Ten to však hned smetl ze stolu. „Už sem prostě nesmí. Okradl nás. Své rodiče. A to se neodpouští," zněla jeho slova. Já ale cítím, že Michal je na dobré cestě a teď nás potřebuje. Nadále se scházíme a já doufám, že se Bohdan umoudří a vezme jej i s vnukem domů. Pokud ne, přemýšlím, že od manžela odejdu a klukům pomůžu sama.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.