Roman (34): Dodnes nechápu, jak je to možné, ale telefonát od mrtvého otce mi zachránil život

S tátou jsem měl perfektní vztah. Vždy ho zajímala historie, zejména druhá světová válka. A já byl tímto obdobím fascinován úplně stejně. Jezdil jsem s ním navštěvovat koncentrační tábory, četli jsme společně knížky a koukali na filmy. Když táta tak náhle odešel, nesmírně mě to zasáhlo.

Mohlo by Vás zajímat:

Jiřina (45): Zesnulý táta našel způsob, jak nás dát s mamkou zase dohromady

Tátova smrt mě nesmírně zasáhla

Mé dceři Evičce byl tehdy rok, když zazvonil telefon a máma mi řekla, že si s tátou už nikdy nepromluvím. Možná jsem chlap jako hora, ale probrečel jsem celé týdny. Oporou mi byla manželka Anna (35) a naše malá Evička.

Jezdil jsem tou dobou kamionem, zejména do zahraničí. Bral jsem každou jízdu, která šla. Zajistit rodinu pro mě byla priorita. Býval jsem unavený, tím spíš po narození Evičky. Často se v noci budila a já se snažil pomáhat, takže jsem toho moc nenaspal. Když jsem vyjel na další cestu do Itálie, stalo se něco neobvyklého.

Mohlo by Vás zajímat:

Barbora (42): Vycítila jsem, že zemřel táta. Asi mám zvláštní schopnosti, jen je neumím ovládat

Přecenil jsem své síly

Tehdy jsem neměl dobrý den už od rána, ale bylo to za hodně peněz, tak jsem chtěl za každou cenu dojet k cílové stanici. Vyjížděl jsem ve dvě ráno a už na dálnici se mi klížily oči. Přemýšlel jsem, zda nebude lepší zastavit. Pak jsem si řekl, že to prostě musím zvládnout.

Ale přecenil jsem své schopnosti. Pamatuju si, že se mi zdál sen. Byl v něm táta a říkal: „Romi, probuď se, nebezpečí!" Ale já jsem se v tom snu vůbec nemohl pohnout, natož se probrat. Vzbudilo mě až vyzvánění telefonu.

Mohlo by Vás zajímat:

Olda (53): Až uvidíš bílou srnu, bude to znamenat můj konec, řekl táta. A měl pravdu

Táta mě zachránil před smrtí

Po probuzení jsem byl v šoku z toho, že jsem usnul za volantem. Okamžitě jsem zajel ke kraji silnice a zastavil. Telefon pořád vyzváněl. Podíval jsem se, kdo mi volá. Na obrazovce stálo Táta. Tak šíleně jsem se lekl, že mi telefon vypadl z ruky. Vystoupil jsem ven a roztřesenýma rukama jsem si zapálil cigáro.

Přemýšlel jsem nad tím, jak mi mohl volat někdo z telefonu, který jsem po tátově smrti sám rozebral a vyndal z něj simkartu. Je to vůbec možné? „On tě přišel ochránit," řekla mi manželka Anička, když jsem jí ráno vyprávěl svůj zážitek. Šel jsem se projít do lesa a najednou mi to došlo. Kdyby mě táta neprobudil, už bych se domů nevrátil. Zašeptal jsem do tichého lesa: „Tati, děkuju..."

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Dita (22): Táta na nás nezapomněl ani po smrti. Každý den ve stejný čas se děje něco zvláštního

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.