Sabina (25): Exmanželka mu přišla předat dceru a já musela utéct v noční košili ven

Martina jsem potkala v hospodě, respektive když seděl v dost podroušeném stavu před hospodou a měl hlavu v dlaních. Bylo mi ho líto, navíc jsem měla také upito, tak jsem si k němu přisedla. Začali jsme se bavit, zašli jsme si na dalšího panáka a další den jsme se domluvili na normální schůzce, ve stavu střízlivém.

Moc se mi líbil, vyprávěl mi o své dceři, o rozvodu a o tom, jak to celé zvládal. Když mě na konci schůzky políbil, byla jsem v tom až po uši, od toho dne jsme se scházeli pravidelně. Bála jsem se, jak by na mě reagovala jeho osmiletá dcera, tak jsme se rozhodli, že to chvíli bude jen mezi námi. Když ji měl u sebe, vůbec jsme se nevídali a plně si to vynahrazovali, jak byla u své mámy. Jedno ráno jsme vedle sebe leželi, udýchaní po milování, když v tom zvonil zvonek.

Mohlo by Vás zajímat:

Jan (38): Manželka se bojí naší dcery, dělá vše proto, aby se nevztekala. Už na to nemám sílu

Byla to velmi rychlá akce

Martin nechápal, kdo to v devět zvoní, tak šel ke dveřím k tomu telefonu. Tam se ozvala jeho exmanželka, že se omlouvá, ale potřebuje nutně něco vyřídit a vede mu Žanetku dřív. „Měla přijít až na oběd,“ namítl Martin a ona dodala: „Ježiš, vždyť říkám, že musím něco vyřídit, můžeš mi otevřít? Á, už nemusíš, někdo jde“ a my začali panikařit. Martin po mně hodil oblečení a já se rychle oblékla a bez bot mě vystrčil na chodbu, že mi pak podá zbytek věcí.

Byla jsem z toho tak rozhozená, že jsem si vůbec nevšimla, že po mně hodil noční košili. Utekla jsem okamžitě o patro výš a potichu čekala. Jenže jeho exmanželka s ním potřebovala mluvit a šla dovnitř. Co čert nechtěl, v patře nade mnou bouchly dveře a slyšela jsem, jak někdo jde po schodech dolů. Bála jsem se, že mě uvidí v košili, tak jsem utekla rychle ven.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (48): Ujišťoval mě, že žádnou milenku nemá. Za pár hodin volala, že měl u ní doma infarkt

Takhle trapně mi ještě nebylo

Bez bot, rozcuchaná, v noční košili jsem stála před domem a nevěděla, co mám dělat. Přímo přes ulici byl menší parčík, tak jsem se šla rychle schovat za křoví a zoufale hypnotizovala hlavní vchod, kdy už konečně odejde. Samozřejmě, že ke mně přiběhl nějaký pes a začal zběsile štěkat, což přilákalo i jeho paničku. Styděla jsem se jako nikdy v životě.

Byly to nejdelší minuty v mém životě. Jak jsem viděla, že odchází, přemýšlela jsem v tom křoví, jestli mám zazvonit, nebo ne, aby nepřišla jeho dcera v domnění, že si maminka něco zapomněla. Martin se ale objevil sám. V jedné ruce měl pytel na odpadky, v druhé igelitku s mými věcmi. Urychleně jsem se ve vchodu převlékla a zmizela odtamtud. Bylo půl desáté dopoledne a já byla zralá na panáka. Uběhly už dva měsíce a stále mě s Žanetkou neseznámil. Dřív nebo později k tomu stejně dojde, ale já na to ještě nejsem připravená.

Mohlo by Vás zajímat:

Erika (31): Přítel se mnou nespí půl roku. Prý není chyba ve mně, ale v něm. Dám mu čas do konce roku

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.