Sandra se s partou kamarádů chystala na hory. Už pár dní před odjezdem měla divný pocit. Bezdůvodně ji začala bolet levá noha a pravá ruka. Na hory přesto odjela, ale už po dvou dnech se stalo něco, co její pobyt velmi pokazilo.
Nikdy jsem se nepovažovala za člověka, který by měl nějaké zvláštní schopnosti. Nedávná zkušenost mě překvapila.
Zvláštní pocit
Dlouho jsme s partou kamarádů plánovali, že pojedeme na hory. Já jsem vášnivá lyžařka, takže jsem se nemohla dočkat. Pár dní před odjezdem jsem ale měla divný pocit, že nemám odjíždět. Dokud jsem se jen cítila divně, nebrala jsem ho příliš vážně.
K pocitu se ale přidala velmi zvláštní bolest levé nohy. Připadalo mi, že je snad zlomená. Byla ale v pořádku, jen mě místy vůbec nenesla. Docela mě to překvapilo, protože jsem žádnými zdravotními neduhy netrpěla. Jediné, co jsem řešila, bylo, aby mě ta bolest neomezovala při lyžování.
V den odjezdu mě rozbolela i pravá ruka. Nikomu jsem nic neřekla. Když jsme dorazili na místo, hned jsme se vydali na vlek. Miluji ten pocit, když sjíždím sjezdovku. Je to úžasný adrenalin, který mě naplňuje. První sjezd byl v pořádku. Akorát mě nabudil k tomu, abych jela hned znovu.
Mělo to spojitost
Když jsem vyjela nahoru, začala mě levá noha bolet velmi intenzivně. I tak jsem se rozhodla, že kopec sjedu. Rozjela jsem se. Zhruba v polovině kopce se přede mnou vynořila osoba, která tam neměla co dělat. Lekla jsem se a snažila jsem se rychlým manévrem uhnout.
Bohužel, v takové rychlosti jsem to nezvládla a sjela jsem do blízkého lesa. Zabrzdila jsem o strom. Pamatuji si jenom šílenou bolest levé nohy a pravé ruky. Probudila jsem se v nemocnici. Noha i ruka byla zlomená. Bolest, která mnou projížděla, mi už byla známa z předchozích dnů. Končetiny mě bolely, už než jsem je měla zlomené.
Sama jsem si uvědomila, že to nebyla náhoda, že jsem bolest pociťovala už před odjezdem na hory. Bylo to znamení, že mám zůstat doma. Nakonec mě za dva dny kamarádi odvezli na horskou chatu, kde jsem zbytek pobytu proležela v posteli. Bylo mi to velmi líto.
Bylo to ještě horší
Jednou se zbytek party rozhodl, že půjdou na noční lyžování. Já jsem zůstala ten večer sama na chatě. Dobře mi z toho nebylo. Na chvíli jsem usnula. Měla jsem sen, že jeden z kamarádů si s sebou nezval helmu a měl nehodu. Když jsem otevřela oči, hned jsem si všimla helmy onoho kamaráda. Okamžitě jsem vzala telefon a volala mu. Prosila jsem ho, aby na sjezdovku bez helmy nechodil.
Pod tlakem emocí z toho, co se mi zdálo, jsem ho do telefonu prosila vyloženě s pláčem. Odbyl mě se slovy: „Neboj, pojedu opatrně. Nemůžu si to přece nechat ujít.“ Za hodinu jsem slyšela vrtulník. Do toho jsem dostala sms zprávu, že ošklivě narazil do sloupu, kterého si nevšiml. Odvezli ho v bezvědomí. Byl na tom tak zle, že dokonce strávil nějaký čas v umělém spánku.
Od té doby dám na svá tušení a řídím se jimi. Kamarádům jsem to nakonec celé povyprávěla. Dnes, když mají nějaké pochybnosti, volají mi a ptají se, jaké mám tušení.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.