Při návštěvě zámku Lednice viděla Silva něco, co nedokáže rozumově uchopit. Urostlý muž tam brutálním způsobem vláčel za sebou chlapce žadonícího o pomoc. Roky ten výjev ležel Silvii v hlavě, protože muž podle zjevu nepocházel z naší doby, a navíc ho nikdo kromě ní neviděl. Až po letech se ukázalo, že její bratr na místě zažil něco podobného.
Když jsme před lety s rodinou navštívili zámek Lednice, zažila jsem tam něco, pro co dodnes nemám vysvětlení. O několik let později jsem zjistila, že můj bratr tam byl kdysi svědkem něčeho podobného. Teď bychom té záhadě rádi přišli na kloub.
Na nádvoří jsem viděla muže s malým chlapcem
Měli jsme v plánu prohlídku zámku. Bohužel jsme na místo dorazili až ve chvíli, kdy končila poslední prohlídka a další se měla konat druhý den. Rozhodli jsme se tedy, že se projdeme po nádvoří a jeho okolí. Venku postávaly další skupinky lidí nebo se potulovaly po zahradě stejně jako my.
Mě ale zaujalo něco jiného. Byl to vysoký urostlý muž, který nehezky křičel na malého chlapce. Slovům jsem nerozuměla, ale tón jeho hlasu mi naháněl hrůzu. Chlapeček se před mužem krčil a snažil se mu vymanit ze sevření. Muž ho ale popadl za paži a táhl ho pryč.
Sevřel se mi žaludek. Měla jsem pocit, jako by ten muž chtěl tomu chlapci ublížit. Navíc mi jeho křik rval uši. Co mě překvapilo, byl fakt, že si té zvláštní dvojice nikdo nevšímal. Nikdo se za ní neohlédl ani se nesnažil chlapci pomoci. Jako bych byla jediná, kdo to viděl.
Toho muže nikdo jiný z davu neviděl
Vyzvala jsem tedy zbytek rodiny, abychom se vydali na cestu k autu. Odcházeli jsme stejným směrem jako muž s chlapcem. Přidala jsem do kroku, abych je dohnala. Jenže po nich jako by se slehla zem. Zaslechla jsem ještě chlapcovo poslední volání o pomoc a pak vše utichlo.
,,Viděli jste to také? Měli bychom je dohnat a tomu klukovi pomoci,“ pronesla jsem směrem k rodině. Všichni se na mě podívali s údivem. ,,O čem to mluvíš?“ zeptal se manžel. ,,Tys to neviděl? Toho muže, jak odvádí to dítě?“ divila jsem se. ,,Ne, nic jsem neviděl,“ prohlásil a zbytek skupinky to potvrdil. ,,Ty už máš z hladu halucinace, viď?“ utahoval si ze mě manžel.
Sama jsem tomu nerozuměla. Byla jsem vážně jediná, kdo ty dva viděl? Chtěla jsem to nechat být, ale pořád mi to nešlo z hlavy. Muž ani nevypadal jako z naší doby.
Můj brácha zažil totéž, co já
O několik let později na jedné rodinné oslavě se vyprávěly nejrůznější historky. Slovo si vzal i můj starší bratr Jindřich. ,,To my když byli před lety na zámku Lednice, zažil jsem něco zvláštního. Na nádvoří jsem zahlédl podivného muže, jak unáší malého chlapce,“ pravil Jindřich a mně se zatajil dech. ,,A byl jsi jediný, kdo ho viděl,“ doplnila jsem.
Jindra se na mě užasle podíval. ,,Já to také jako jediná viděla,“ ujistila jsem ho a sedla si k němu blíž. Navzájem jsme si o tom povyprávěli. Evidentně jsme zažili totéž. ,,Nikdo to tenkrát neviděl. Myslel jsem si, že blázním,“ svěřil se brácha. Dohodli jsme se, že se na místo činu vydáme společně. Možná se nám podaří odhalit záhadu, která nám oběma už roky leží v hlavě.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.