Šimon (39): V noci se ozvalo známé cvakání propisky. V tu chvíli jsem věděl, že táta splnil slib

Když jsem byl malý, bydleli jsme s rodiči ve starém rodinném domě. Mohl tam stát klidně i sto let. Vždycky jsem podle zvuků poznal, kdo jím zrovna prochází.

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (32): Fotografie na stěně mi dávala znamení, které jsem nedokázala rozluštit

Otec vážně onemocněl

Táta vždycky míval v kapse propisku, se kterou si cvakal. Díky tomu jsem poznal, že se blíží. A k tomu přízračně praskající parkety a staré schody. Když jsem dospěl a rozhodl se od rodičů odstěhovat, táta to obrečel.

K jeho smůle jsme si s Hankou (34) našli dům, který se nacházel téměř dvě stě kilometrů daleko. „To už se neuvidíme tak často, synu. Dávej na sebe pozor,“ řekl táta a v kapse cvakl propiskou. Já jsem měl v plánu za rodiči pravidelně jezdit, což jsem také dodržoval. Táta po čase vážně onemocněl. Navíc ve věku, kdy už se nedá očekávat žádné zlepšení.

Bál jsem se toho nejhoršího. Kdo říká, že se dá na smrt připravit, tak lže. Najednou jsem litoval, že jsem od něj tak daleko. Na sklonku jeho života jsem za ním jezdil každý víkend. Týden po týdnu vypadal hůř. Všem nám bylo jasné, že se blíží konec. Já jsem ho vždycky prosil, aby ještě chvíli vydržel. Naposledy mi řekl: „Kdybych odešel a tys tu nebyl, ještě se přijdu rozloučit.“

Mohlo by Vás zajímat:

Oldřiška (35): Při našem posledním telefonátu mi matka řekla něco, co mě dodnes děsí

Domem se neslo povědomé cvakání

Přes týden, kdy jsem k rodičům nemohl jet, jsem volal mamce i několikrát denně. Musel jsem vědět, jak na tom táta je. „Šimone, myslím si, že je to otázka dnů. Měl bys přijet,“ prosila mě máma. „V pátek hned po práci sednu do auta a jedu. Dřív to bohužel nejde,“ omlouval jsem se s pocitem viny.

Ve čtvrtek v noci jsem měl děsivé sny. Figurovala v nich směs táty a jiných bytostí. Vtom mě vzbudila Hanka. „Vstávej, někdo chodí po domě. Slyším kroky v horním patře,“ šeptala vyděšeně. Celý rozespalý jsem řekl: „Neboj, jsme tu sami. Nikdo tu není.“ Jenže pak jsem uslyšel tolik známé cvakání propisky. „Počkej, to zní, jako kdyby to byl táta,“ zarazil jsem se.

Posadil jsem se na posteli a bedlivě poslouchal ty kroky. Za každým třetím přišlo cvaknutí. Přesně tak, jak to dělal táta. Mám to za ty roky bydlení s rodiči naposlouchané. Bylo přesně slyšet, že jde z horního patra kolem našeho pokoje. Skončil dole v přízemí. Vyběhl jsem z ložnice a utíkal tím směrem. Zoufale jsem zvolal: „Tati? Jsi to ty?“

Mohlo by Vás zajímat:

Erik (42): Jako ošetřovatel jsem už viděl lidi umírat. Poslední nebožtík se ale přišel rozloučit

Přišel se ještě rozloučit

Pak se ozvala rána od vchodových dveří. Z botníku, kde máme poházené klíče, se na zem skutálela propiska. Byla velmi podobná té, kterou nosíval v kapse otec. Doběhl jsem zpět k Hance. „S tátou něco je. Musím zavolat mámě,“ oznámil jsem jí a šel hledat telefon. „Neblbni, vždyť jsou dvě hodiny ráno. Ta bude spát. Akorát ji vzbudíš,“ naléhala žena.

To už jsem držel v ruce telefon. Zvedla ho ubrečená matka. „Šimone, táta před chvíli umřel. Je mi to líto.“ Neměl jsem sílu na to, abych jí řekl, co jsem právě zažil. Práce nepráce, sedl jsem do auta a jel za ní. I když jsem tátovým slovům, že se přijde rozloučit, nevěřil, teď jsem přesvědčený o tom, že to byl on. Budeš mi chybět, táto.

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpánka (24): Děda mě po smrti prosil, ať ho nechám odejít. Pomohla nám až kartářka

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.