Oldřiška (35): Při našem posledním telefonátu mi matka řekla něco, co mě dodnes děsí

Roky žiji mimo Českou republiku. Moje mladší sestra sice bydlí v Čechách, ale daleko od rodičů. Proto jsem matce volávala snad denně.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (63): Vnuk prý mluví s mým zemřelým manželem. Nevěřila jsem mu, jenže se stalo něco zvláštního

Tatínek zemřel

Mamka s taťkou byli jedno tělo, jedna duše. Byla jsem ráda za to, že mají jeden druhého. Nemusela jsem mít takové výčitky svědomí, že jsem odletěla žít jinam. I tak jsem s mamkou mluvila po telefonu skoro denně, bylo mi po ní smutno. Jednoho dne mě čekala nepříjemná zpráva. Mamka mi řekla, že taťka měl srdeční příhodu, která ho odnesla na druhý břeh.

Přiletěla jsem domů na pohřeb. Byla to velmi smutná událost. Nemohla jsem aktuálně v Čechách zůstat na trvalo, takže jsem si pobyt zařídila aspoň na měsíc. Celou dobu jsem mamku přemlouvala, aby za námi přiletěla. Měli jsme volný pokoj, mohla u nás klidně bydlet. I kdyby v cizině nenašla práci, byla bych schopna ji živit. Ona ale chtěla zůstat.

Začala jsem jí z Anglie volat i několikrát denně. Měla občas takové divné řeči, bála jsem se o ni. Tátu milovala a já jsem věděla, jak je pro ni jeho odchod bolestivý. Když jsem jí naposledy volala, bylo už pozdě večer, znovu jsem otevřela téma, aby se k nám na čas nastěhovala. Ještě chvíli se nechala přemlouvat a pak souhlasila.

Poslední slova, která mi řekla, byla: „Kdyby se se mnou něco stalo, hledej odpověď u táty.“ „Jak to myslíš?“ zeptala jsem se. „Pořád za mnou chodí a prosí mě, abych už šla za ním. Já se bránit nebudu, kdyby ten čas už přišel.“ Poněkud podivné rozloučení. Na druhou stranu, co táta odešel, měla matka sem tam takové divné řeči. Emoce pracovaly a já jsem se to snažila chápat. Měla za týden přiletět. My zatím chystali pokoj.

Mohlo by Vás zajímat:

Honza (20): Nevlastní táta poslal ze záhrobí dojemné vyznání lásky

Chtěla jsem se o maminku postarat

Za tři dny mi volala moje mladší sestra Petra (29). „Nevím, jak ti to mám říct. Mamka zemřela. Našla jsem ji doma. Hned jsem volala sanitku, ale už bylo pozdě. Podle slov lékaře měla srdeční příhodu, stejně jako táta.“ Byla jsem v šoku. Za dva dny jsme pro ni měli jet na letiště, místo toho jsem zase letěla do Čech. Museli jsme uspořádat už druhý pohřeb.

Petra byla zcela na dně. Vyprávěla mi, jak s ní matka poslední dny mluvila. Stále říkala, co má udělat s domem, až zemře. Prý ji řekla i den, kdy odejde. Byl to skutečně ten den, kdy maminka zemřela. Po pohřbu jsme jely se sestrou do domu rodičů. Až tam jsem si uvědomila, že nemáme nikoho.

Mohlo by Vás zajímat:

Nikola (25): I když táta nežil, zlobil se, že s bratrem prodáváme jeho vilu

Táta si pro maminku přišel

Časem jsme probíraly osobní věci. Našla jsem maminčin deník. Zapisovala si tam celá léta. Když jsem se dostala k posledním dnům, nestačila jsem se divit. V deníku stálo. „Manžel mi řekl, abych se rozloučila s dcerami. Už se totiž za chvíli uvidíme. Petře odkážeme dům, protože bydlí v Čechách. Oldřišce připadnou peníze na účtech.“ Na chvíli jsem deník zavřela.

Vzpomněla jsem si na poslední hovor s mamkou. I když mi odkývala, že se k nám nastěhuje, věděla, že se to nestane. Znovu jsem otevřela deník. „Už zítra se naše duše s manželem setkají, moc se na to těším. Holky se o sebe postarají. Budeme na ně dohlížet seshora.“ Mamka s taťkou k sobě prostě patří. Když teď vím, že jsou spolu a šťastní, myslím, že jejich nečekaný odchod zvládnu lépe vstřebat.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (44): Z těžké životní krize mi pomohla moje matka. I když už dvacet let nežije

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.