Soňa (34): Nedokázala jsem se smířit s máminou smrtí. Dokud nepřišel onen večer

Před rokem mi náhle zemřela máma. Byla ve špatnou chvíli na špatném místě. Snažila se v pouliční rvačce pomoci přepadené ženě, nakonec se sama stala obětí.

Mohlo by Vás zajímat:

Klaudie (31): Dcera se po nástupu do školky začala chovat divně. Vyděsilo mě, co za tím vězí

Mámina smrt mě velmi zdrtila

Mně se v tu chvíli zhroutil svět. Zoufale jsem brečela a prosila všechny svaté, aby mi maminku vrátili. Stále dokola jsem si kladla stejnou otázku: Proč? Proč zrovna mamka? Na její pohřeb jsem skoro ani nechtěla jít. Neměla jsem v plánu smířit se s tím, že je vážně pryč. Nicméně rozloučit jsem se s ní nakonec šla.

Od toho dne jsem se neustále utápěla ve vzpomínkách. Ani po půl roce od mámina odchodu jsem se necítila lépe. Když byl přítel Luděk pryč, často jsem k mamce nahlas promlouvala. Vyprávěla jsem jí, jak se mám a jak moc na ni myslím. Jednou jsem k ní takto mluvila na balkóně skoro tři hodiny. Domů mě vyhnala až zima.

Chtěla jsem si rozsvítit, ale v bytě nic nefungovalo. Myslela jsem si, že vypadly pojistky. Šla jsem tedy k jističům, ale všechno bylo v pořádku. „To je divné,“ pronesla jsem. Nezbylo mi nic jiného než si zapálit svíčku. Položila jsem ji na stůl a doufala, že v té tmě nebudu sedět celou noc. Svíčka ale po pár minutách zhasla. Tak jsem ji znovu zapálila.

Mohlo by Vás zajímat:

Gita (34): Děda nestihl před smrtí opravit babičce hodiny. Pak se stalo něco, čemu se zdráhám uvěřit

Zničehonic nešla elektřina

Ta ale opět po pár minutách zhasla. Vypadalo to, jako by ji někdo sfouknul. Svíčka zkrátka odmítala hořet. Seděla jsem sama po tmě v bytě. Zaklonila jsem hlavu, zavřela oči a vrátila se do vzpomínek. Vtom jsem ucítila povědomou vůni. „To odněkud znám...,“ zašeptala jsem. Otevřela jsem oči a rozhlédla se po bytě. Vůně parfému se kolem mě příjemně linula. „To je mamky parfém. Mami?“ zeptala jsem se do ticha.

Vtom přišel Luděk z práce. Zničehonic se rozsvítilo světlo a vše zase fungovalo. Byla jsem přesvědčená, že to byla mamka. Luďkovi jsem nic neřekla. Stejně by mi nevěřil. Ostatně když byl Luděk doma, nic zvláštního se nedělo. Sotva ale odešel na noční směnu, celé se to opakovalo. Nešla elektřina, svíčka nehořela. Já jsem znovu usedla do křesla, zaklonila hlavu a přivřela oči. Zase jsem cítila teplý vánek a vůni matčina parfému. „Mami, jsi to vážně ty?“ zkusila jsem to znovu.

Mohlo by Vás zajímat:

Věra (45): Vidina nelhala. Syn díky ní odhalil hrůzné okolnosti exmanželovy smrti

Mamka za mnou chodí, jen když jsem sama

Jako odpověď spadla figurka malého Buddhy, kterou jsem od ní kdysi dostala. „Moc mi, mami, chybíš. Myslím na tebe každý den,“ mluvila jsem nahlas. Na to konto se rozsvítilo světlo ve vedlejším pokoji. „Ty jsi vážně tady! Cítím to,“ pronesla jsem. Už jsem chápala, proč doma nic nejde. Matka musela najít způsob, jak se mnou komunikovat.

Je zvláštní, že nikdy nepřijde, když je doma Luděk. Je pravdou, že oni dva se moc nemuseli. Respektovali se jenom kvůli mně. A tak si užívám, když má Luděk noční, protože zase mohu být aspoň chvíli s mamkou.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (25): Strávila jsem téměř rok v kómatu. Bylo to nejkrásnější období mého života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.